tag:blogger.com,1999:blog-75382379593949326242024-03-13T10:53:47.047+01:00Emilka blogujeEmilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.comBlogger475125tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-83447531516285746142022-05-10T10:49:00.002+02:002022-05-10T10:50:58.760+02:00Ze života<p>Ptá se mě mamka: "Jak řešíš škrábání v krku?"</p><p>Říkám: "Nijak, počkám až to přejde."</p><p>Jde kolem Mája a tak na půl pusy lehce sarkastickým tónem prohodí: "Jo, babi, takhle máma řeší všechno. Počká až to přejde."</p><p><br /></p><p>Nejstarší má nějakou špatnou náladu, možná hlad, tak se pustí do mladší sestry: "Jak to vypadá s těmi klíči, co jsi ztratila. Už je to týden. Hledáš je vůbec? Co když nás někdo vykrade?"</p><p>M odtuší: " Tak hele, ztratila jsem je už před měsícem, je u toho průkazka do školy, na obědy i do knihovny. Co plašíš, musím je mít někde v pokojíčku, jinak by nás už dávno někdo vykradl. </p><p><br /></p>Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-83547941166786374712021-03-22T14:16:00.000+01:002021-03-22T14:16:05.835+01:00Vysportovat se<p>Zimu jsme si letos užili jinak než obvykle, ale o to intenzivněji. Vleky nejezdily, tak jsme oprášili běžky, dovybavili zbytek týmu skialpy, aby byl zážitek intenzivní.</p><p>Každý víkend jsme vyráželi na chalupu - díky za to, dědo. Dospělí nadšení, děti buď rezignované, nebo otrávené.</p><p>V sobotu ráno už horský vůdce vyrážel za svítání na hřeben, aby si první sjel nový prašánek. Ostatní jsme to jistili z teplé postele a setkali se společně v devět na snídani - nikdo si nestěžoval :)</p><p>Kolem desáté/jedenácté podle toho jak hodně rodiče prudili, jsme se vykopali na běžky. Naše kapesní hory jsme brázdili tam i zpátky a ještě jednou dokola. Většinou se nám podařila rozjařovací vsuvka - zkratka hlubokáčem lesem. Kdo trochu běžkování zná, ví, že je to náramná legrace. Občas se rozesmáli i puberťáci (přestože to samozřejmě veřejně nepřiznají).</p><p>V pozdním odpoledni mě ještě horský vůdce přemluvil na výstup sjezdovkou, protože prašánek :) - sjižděli jsme už za tmy. Ale vidina toho, jak si po příjezdu uvařím čaj, zalezu do postele a budu si lebedit, mě přesvědčila. Přijeli jsme krásně vymrzlí. Uvařila jsem si čaj, ale nejspíš jsem se nestihla dostatečně rychle vytratit, protože mě odchytil Máťa a do devíti do večera jsme kopali bunkr. Jenže odolejte dětskému nadšení.</p><p>Neděle se nesla v podobném duchu, jen místo kopání bunkru byl odjezd zpět do online reality.</p><p>Po několika takových víkendech jsem si vypěstovala slušný pavlovův reflex - kdykoliv jsem v pátek večer otevřela dveře od chalupy, začaly mě bolet nohy :)</p><p><br /></p>Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-27460700897871192852019-11-14T10:15:00.001+01:002019-11-14T10:46:25.088+01:00TutoriálJak na výmalbu vlastní krví...<br />
<br />
Počkáte až matka zmizí za dveřmi (s pocitem, že se nemůže nic stát, páč si všichni malujou, čtou).<br />
A zároveň ještě předtím než se otec vrátí - máte na tom max. deset minut, protože malba musí ještě min. 10 minut zasychat.<br />
<br />
Takže jdem na to.<br />
<br />
Z neznámého hnutí mysli si vezmete do ruky nůž a způsobíte si povrchové zranění o velikosti max. 5 milimetrů na ukazováčku pravé ruky (praváci na levé ruce).<br />
<br />
Pak běháte po bytě pod záminkou hledání kapesníku, třepete rukou s nařízlým prstem tak, aby se krev rovnoměrně rozprašovala po stěnách, podlaze, fantazii se meze nekladou. Nejlépe, když všude proběhnete několikrát.<br />
<br />
Okázale přehlížejte roli kuchyňských utěrek přímo v kuchyni a kličkujte před bratrem s náplastí.<br />
<br />
Názorné video bude již brzy k shlédnutí na jůťůbu nebo na instáči, řikala Majda.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-88024994386976418332019-04-04T16:54:00.000+02:002019-04-04T16:54:01.395+02:00Závislost na mobiluNaše Majda a mobilní technologie.<br />
<br />
Ve třetí třídě dostala mobil, moc si ho přála. Nejdřív měla tlačítkový, ale teď už delší dobu má "dotykáč", není úplně nejnovější, proto nebyla žádná tragedie, když se jednoho dne objevil na kraji displeje "pavouk".<br />
Jenže dovolat se Majdě není úplně jednoduché.<br />
J: "Majdo, vezmi si dneska do školy mobil, potřebuju ti po vyučování zavolat a dohodnout se na..."<br />
M: "No, když já nevím, kde ho mám."<br />
Máťa: "Má ho za skříní."<br />
M: "No, jo. On mi tam zapadnul."<br />
J: "Jak dlouho už ho tam máš?"<br />
M: "No já nevím, asi od pondělí."<br />
(Byl čtvrtek!)<br />
<br />
Vzhledem k časovému presu už jsme ráno nehledali. Odpoledne byla vyhlášena záchranná akce, mobil nalezen, doládovány baterie, aby se vzápětí zase někde "zatoulal".<br />
<br />
Nám by asi úplně postačila pevná linka...<br />
<br />
Za to Vojta nedá bez mobilu ani ránu, ten by se klidně díval i na zrnění. Bojujeme pomocí sledování času stráveného na mobilu. Povolená je hodina denně. Někdy to jde hůř, někdy líp. Pevně věřím tomu, že už má věk na to, aby se dokázal ovládnout.<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-58552406609801604962019-01-23T14:24:00.000+01:002019-01-23T14:24:07.482+01:00Nákupní horečkaZáhadným řízením osudu jsme se s Májou a Mátějem cestou domů z kroužku ocitli v obchodě s oblečením. Slevy kam se podíváš :)<br />
Majda nutně potřebovala triko s dlouhým rukávem.<br />
<br />
Obcházely jsme stojany a hledaly to správné triko. Matěj nás zatím zpovzdálí sledoval. Majda si vybrala dvě trička s jednorožcem, ale velikost se mi moc nezdála, že je tedy vyzkouší. Matěj nadšeně kroužil mezi stojany: "Mamí, můžu taky triko?"<br />
Vysvětlila jsem mu, že triček má dost, ale pyžamo by potřeboval.<br />
<br />
Majdalenka zatím hořce plakala, protože trička jí byla malá a větší neměli.<br />
Jednou rukou a očima vybírám s Máťou pyžamo, druhou rukou a pusou utěšuju Máju, že není konec světa.<br />
<br />
Našla jsem pyžamo s dinosaurem, podávám ho Matějovi, jestli se mu líbí.<br />
Majda stále štká. Otočím se k ní a snažím se jí vysvětlit, že i bez trička s unicornem se dá žít.<br />
Otočím se zpátky a hledám Matěje, ten už s blaženým výrazem na tváři oblečen v pyžamu právě vychází z kabinky. Rozený manekýn.<br />
<br />
Zůstala jsem stát v údivu. Zimní bunda, mikina, triko, oteplováky.... jak to mohl stihnout.<br />
<br />
<br />
Neměla jsem to srdce mu říci, že pyžamo je trochu větší.<br />
Neměla jsem dost odvahy na to odcházet z obchodu s dvojitým brekem.<br />
Tak má Máťa nové pyžamo, které ani nakonec nebylo ve slevě. :)<br />
<br />
<br />
<br />
Jednou takhle nakupujeme v Bille. Vojta vybírá krájený sýr, tak mu vysvětluju, ať vezme menší balení, abychom to stihli sníst, že moc dlouho nevydrží. Že asi není moc čerstvý, vždycky do tří dnů je divný. Majda se přitočí a povídá: "Lídl je záruka čerstvosti!" Při tom se na mě dívá, jako co bych chtěla v Bille.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-12400586377415664232019-01-01T20:32:00.000+01:002019-01-01T20:32:23.024+01:00PF 2019Vše dobré v roce 2019!<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-5664923000592341592018-09-21T10:07:00.003+02:002018-09-21T10:07:43.160+02:00Prázdninová romantika<br />
Bylo léto, byly prázdniny, odpoledne u rybníka.<br />
<br />
Přišla dvě děvčata v rozpuku, svlékla se do půl těla, aby se smočila v rybníce.<br />
A svět se v tu chvíli zastavil, všechno utichlo.<br />
Tedy mužský svět se zastavil.<br />
Břeh byl kamenitý, chvíli trvalo než se dostaly do vody.<br />
<br />
Výrostci na skákadle zkameněli, rybáři přestali sledovat splávky.<br />
<br />
Jakýsi tatínek stál vedle holčičky po kolena ve vodě. Holčička se ho na něco ptala, on jí odpovídal a vůbec se jí nedíval do očí, odpověď byla úplně nesouvislá...<br />
Maminka vzhlédla ze břehu od knížky, stačil jí jeden pohled, pousmála se a četla dál.<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-35813764078069919162018-09-10T09:32:00.001+02:002018-09-10T09:32:20.079+02:00Prázdninové momentkyZavedli jsme ráno Máju na soustředění, cestou zpátky jsem Máťu pozvala do pekárny na koláč. Povídali jsme si, kolem chodili lidi, taková krásná prázdninová nálada. Cestou domů jsme slyšeli odbíjet hodiny na radnici. Máťa počítal a nemohl se dopočítat.<br />
Devět - povídám já.<br />
M: "Jako devět hodin? Už je devět hodin? A měl jsem už oběd? Co jsem měl k obědu?"<br />
<br />
Naprosté prázdninové zmatení.<br />
<br />
<br />
Jindy zase náš kamarád: "Vojto, byli jste už ... tam a tam (nepamatuju si přesně o jaké místo šlo)."<br />
Vojta s výrazem naprosté odevzdanosti: "Strejdo, je to na kopci? Protože jestli to je na kopci, tak jsme tam určitě už byli, protože jakmile naši vidí nějaký kopec, musíme tam vylézt."<br />
<br />
<br />
Majda: "Mně se na tom badmintonovým soustředění nelíbí!"<br />
Já: "Proč?"<br />
M: "Protože tam hrajeme badminton."<br />
<br />
Co si asi chuděra myslela, když se tam hlásila?<br />
<br />
<br />
Já: "Vojto, jak se ti líbila dovolená?"<br />
Čekala jsem nadšenou ódu na přírodní scenérie, zážitky...<br />
V: "Ale jo, docela dobrý, ale mohla být i kratší, bylo to s Váma dlouhý."<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-31673983948798114952018-08-24T11:04:00.002+02:002018-08-24T11:04:51.723+02:00Rodičovská romantikaPrázdniny bývají (nebo alespoň ty minulé byly) příležitostí pro "udání" všech dítek a užití trochu té rodičovské osamělosti.<br />
Bohužel letos se to vůbec nedaří - budiž mi to připomínkou pro lepší plánování příští rok.<br />
<br />
Naskytla se taková drobná skulinka, kdy bychom mohli z pátka na sobotu přespat v penzionku nedaleko skal u příležitosti vyzvednutí syna z tábora v sobotu dopoledne. V penzionku s vířivkou pro dva... jsme nakonec měli i Máju, neb si nenechala vymluvit, že s námi musí jet. Nezastrašili jsme ji ani chozením ve skalách :) Moc jsme si to užili, Majda plnými doušky nasávala naši pozornost. A takový majdolachtan ve vířivce, to jednoho rozesměje, jako už dlouho ne.<br />
<br />
Druhý den jsme dovezli všechny zdárně domů. Mája běžela za kamarádkou, Vojta též, Máťa u babi. I naskytla se výjimečná chvilka klidu. Ihned jsme přeplánovali - cyklistický výlet ve dvou - hodinka/dvě, plán zněl skvěle. Už si beru helmu, když tu zvonek. Máťovi se po nás stýskalo :) tak dostal helmu a jel s námi.<br />
<br />
Jednodětné výlety jsou opravdu relaxační a pohodové (přesila dospělých, muhehe) a jsou potřeba.<br />
<br />
Společný víkend se nám snad podaří urvat v září.<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-78608097964529111122018-06-14T15:08:00.002+02:002018-06-14T15:08:54.143+02:00Jahodové knedlíkyJahodové knedlíky jsme letos ještě neměli. Každoročně se na tu lahůdku moc těším.<br />
<br />
Včera jsem z trhu přinesla tři kila jahod, okrájela, omyla. Nedočkavci dostali oblíbenou jahodovou kašičku... Jednu porci, druhou, prokládali to celými jahodami.<br />
<br />
Zbytek jsem schovala do ledničky, že dneska budou ty knedlíky. Ráno dozobali zbytek. Kilo jahod na každého - slušné skóre :)<br />
<br />
Knedlíky tedy až jindy...<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-89367125217368357012018-06-07T13:59:00.002+02:002018-06-07T14:10:20.417+02:00BorecSeděli jsme u večeře a děti vyprávěly historky ze školy. Miluju ty chvíle. Společné pohody, smíchu.<br />
<br />
S Vojtou začínají cloumat asi hormony, z ničeho nic začne tančit a zpívat, poskakovat, dělat kašpara.<br />
<br />
Když Vojta odposkakoval pryč, Majda seděla v hamace a Máťa ji houpal.<br />
<br />
Majda najednou vystoupila ze svého zasnění a povídá: "Mami, víš, že netopejr je totální borec! On není hloupej, on vůbec nevidí. Vůbec! Představ si! Ale hukne a už vidí. Totální borec!"<br />
<br />
PS: Majda chce být učitelka až vyroste. :)<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-41741170999381442352018-03-15T17:38:00.000+01:002018-03-15T17:38:01.926+01:00Králíček Náš Matýsek - upovídaný a usměvavý modrooký blonďák - má holku.<br />
<br />
Není to žádná horká novina. Nelinka prohlašuje, že budou mít 5 nebo 10 dětí (teď si nejsem jistá), každopádně budou prý bydlet u jejích rodičů (to mi spadl kámen ze srdce), aby jim její maminka mohla vařit. Matýsek je s tím vcelku smířený a nic nenamítá.<br />
<br />
Ovšem teď vstoupila do hry ještě Verunka. Verunka na to jde fikaně. Půjčila Matýskovi domů králíčka - asi dvoucentimetrovou figurku šedobílého králíčka. Králíček s námi jel pro Máju na kroužek, byl s námi nakupovat, doma mu Máťa nakrájel mrkvičku.<br />
Pak se po králíčkovi slehla zem, na což se přišlo ráno, těsně před odchodem do školky. Všichni členové naší rodiny pobíhali chaoticky po bytě a hledali.<br />
Pro nedostatek času se rozhodlo, že hledání bude pokračovat odpoledne a Máťa to Verunce nějak vysvětlí.<br />
Odpoledně hledání pokračovalo. Máťa vyprávěl, jak Verunka králíčky miluje, celej smutnej byl. Hledali jsme všude, někde i třikrát. I odpadkový koš jsem přebrala (opravdu podrobně, protože 2 cm šedobílý bobek), kompostovací odpad klacíkem prošťárala, jestli jsme ho omylem nevyhodili s odřezky mrkvičky.<br />
V potu tváře a v pozdním večeru byl zajíček objeven v kapse u tepláků!<br />
<br />
Co se snachy týká, jestli bych si mohla vybrat, tak radši Nelinku. Radši honit deset vnoučat než hledat miniaturní králíčky... A já si malovala veselé stáří :)<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-64912968091008288552018-02-14T12:42:00.004+01:002018-02-14T12:46:53.593+01:00Můj milý JežíškuUž dlouho myslím na to, že bych Ti měla napsat a poděkovat za nadílku pod stromečkem.<br />
<br />
Nechci, aby to vyznělo nevděčně, ale jak si, prosím tě, přišel na to, že potřebuji nové lyže? Myslíš, že s těma starýma běžkama jsem dělala ostudu? Já je mám tolik ráda, jsou památeční. Jsou spojené se starou padesátikorunou, takovou tou růžovou, papírovou. Když mi ji dávala táta v obchodě pod lyži, jestli ji prošlápnu. Taky mi dobře držely na sněhu, ten letitý nános různých vosků by držel snad i v sáňkařském ledovém korytu.<br />
<br />
Opravdu, díky moc za běžky a jestli jsi minulý týden slyšel z hor něco jiného, tak to nebyla pravda.<br />
<br />
Já chápu, že je těžké běžky správně namazat.<br />
Co na tom, že mě do kopce všichni s úsměvem předjížděli, já nejsem soutěživý typ.<br />
A ten pán, co mě poučoval, jak mám správně držet hůlky a správně našlapovat, se asi chtěl jen vytáhnout před svojí slečnou. Na jednu stranu měl štěstí, že ji tam měl, protože když mi na závěr přednášky prozradil, že má lyže se šupinama, byl by zhynul bídnou smrtí upícháním mojí hůlkou. Okamžitě bych ho zahrabala do závěje a našli by ho až na jaře. Pak by teprve poznali, že už tam leží dlouho, protože by měl ty svoje běžky se šupinama stále na nohách.<br />
Co na tom, že muž vždycky pár set metrů popojel a pak se s úsměvem za mnou vracel. Já se taky snažila na něj usmívat, fakt snažila.<br />
<br />
A nadávala jsem jenom trochu, jenom potichu, to jsi nemohl slyšet.<br />
<br />
Přežila jsem a co je hlavní, přežili všichni okolo (i ten chytrý pán). Od běžkování mě to neodradí a staré lyže už nebudu ani vytahovat. I když - snažila jsem se nenápadně naznačit, že je nějakej divnej sníh, že bych si měla vzít ty svoje starý lyže, abych si nové nezničila... Ale - prý se nemám bát, že lyže jsou na ježdění a když je zničím, dostanu nový. Taky muž nelenil a omyl mi staré lyže lihem od nánosu těch starých vosků, dalo mu to určitě dost práce, namazal mi je skluzovým voskem. Takže cesty zpět už není. Tož směle klouzavým pohybem vpřed!<br />
<br />
<br />
Jak říkala moje babička: "Díky Ježíšku, ale nemusel sis dělat škodu."Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-48997539020301170472018-02-05T10:05:00.001+01:002018-02-05T13:02:51.449+01:00Hádanky pro MatějePovídali jsme si s Matějem cestou k babičce, kolik mám udělat jablkových knedlíků k večeři. Prý 100. Sto je takové imaginární číslo, sto je v očích předškoláka strašně moc.<br />
Povídám mu, že sto ne, ale že padesát udělám. Máťa na to: "Tak to budeme mít každý deset knedlíků." Ptala jsem se ho jak na to přišel. Povídal, že když je nás pět, to je přece jasný.<br />
<br />
Večer při vaření knedlíků se bavili s Májou, kolik má kdo knedlíků. Majda prej kolik jich bude každý mít, když jich udělám šedesát. Mates, že prej jedenáct, pak se opravil, že dvanáct... když je nás pět.<br />
<br />
Tajně ve mně hlodal červíček, zda přeci jen do třetice se nám nevyvedl génius, nebo co. Nevím, kde by se to v naší rodině vzalo, ale jeden nikdy neví.<br />
<br />
Do třetice další hádanka, která začala vcelku nevinně. Vyzvedávala jsem skrytého génia ve školce a povídám: "Máťo, když uhodneš, co pro tebe mám v kabelce, tak si to můžeš sníst." Prej na jaké písmenko to začíná. Tak říkám, že na P (přesnídávka). Mates pohotově a bez rozmýšlení zařval na celou ulici: "Prdel!"<br />
Na to mohu říci jen jediné - geny nevočuráš :)<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-68073852893097710992018-01-18T14:08:00.003+01:002018-01-18T14:08:48.698+01:00Když muž vaříje to svátek. Něco speciálního, přesně podle receptu, s těmi správnými ingrediencemi.<br />
Nedávno připravoval občerstvení do práce. Pomáhat moc nechtěl. Přesto se supi slétali a mlsně se olizovali.<br />
V neděli připravil tiramisu s mascarpone a se syrovými vejci přesně podle italského receptu.<br />
V pondělí večer lasagne s mořskými plody a čerstvou bazalkou.<br />
V úterý časně ráno zavoněla pizza.<br />
A pak to všechno ještě teplé odvezl.<br />
Vrátil se až večer. Na supy trochu zbylo. Jen to tiramisu jsem nestihla ochutnat, supi ho spořádali u večerníčku.Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-28108330947937535602018-01-15T09:40:00.000+01:002018-01-15T09:40:11.674+01:00Lyžař nejmenšíMinulý týden vyrážel Matýsek od školky každý den lyžovat. Počasí bylo všelijaké, ale z vlastní zkušenosti vím, že děti nejsou tak zhýčkané jako my dospělí. Věřím, že si to užil.<div>
<br /><div>
Shodou okolností to vyšlo, že i v sobotu měl lyžařskou školu. No a aby se to nepletlo, vyrazili jsme na lyže i v neděli.</div>
<div>
Mája po dvou sjezdech prohlásila, že ji bolí bříško a šla si sednout do občerstvení. Vojta po třech jízdách, že mu mrznou ruce a nohy, následoval Máju.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
A Máťa jezdil a jezdil a jezdil... Slalom mezi hroudami sněhu, na skokánek a hurá šusem dolů... Náhodou to vím úplně přesně, protože mě nutil, abych jezdila za ním.</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Jen víc takových nadšených lyžařů... a konečně pořádnou zimu na ty naše hory!</div>
Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-43661773756737262762018-01-10T11:45:00.000+01:002018-01-10T11:45:01.004+01:00PF 2018Štěstí, zdraví vinšujem Vám!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-jC-B7zjoFbs/WlXuQIdNhTI/AAAAAAAAF_k/pRtT6_1xNmIAHdfap5NDVyQ0Cbj_QJuhQCLcBGAs/s1600/20180106_104715_resized.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1328" data-original-width="747" height="320" src="https://2.bp.blogspot.com/-jC-B7zjoFbs/WlXuQIdNhTI/AAAAAAAAF_k/pRtT6_1xNmIAHdfap5NDVyQ0Cbj_QJuhQCLcBGAs/s320/20180106_104715_resized.jpg" width="180" /></a></div>
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-31495991843068920232017-08-17T12:13:00.002+02:002017-08-17T12:13:31.294+02:00OpuštěnáPokolikáté už kontroluju poštovní schránku, jestli náhodou třeba dneska nepřišel!<br />
Dopis - z tábora, od Vojty nebo Majdy - ta určitě napíše!<br />
<br />
No jo, vím, psaní dopisů z tábora bylo vždycky za trest. Takových vjemů a činností, člověk neměl čas. A co taky psát.<br />
<br />
Ale když mě se tak stýská!<br />
<br />
Mohla bych zavolat na tábor? Možná by mě utěšili.<br />
<br />
Haló, linka pro opuštěné rodiče? Dobrý den, mně se hrozně stýská. Jsou zdraví? Jsou veselí? Že si na nás ani nevzpomenou? To je dobře! Já vím, že se neztratí, ale já jsem bez nich tak nějak ztracená.<br />
<br />
Mám tu sice ještě jedno ptáče v hnízdě (a jedno půjčené), ale stejně...<br />
<br />
Alespoň pohled by poslat mohli!<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-56178013107429695412017-07-14T10:57:00.001+02:002017-07-14T10:57:17.727+02:00TáborOdvezli jsme Vojtu na tábor.<br />
<br />
Matýsek ráno smutný.<br />
<br />
Povídám mu: "Máťo, stýská se ti po Vojtovi?"<br />
M: "Ještě ne, mami. Co je dneska za den?"<br />
Majda: "Dneska je úterý, zítra středa, čtvrtek a v pátek už je Vojta doma."<br />
M: "Už? To asi stýskání ani nestihnu."<br />
<br />
Vypadá to, že stýskání nestihnul, jen přemluvil Máju, aby spala ve Vojtově posteli, nechtěl usínat sám.Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-62547223652651814212017-07-12T10:31:00.000+02:002017-07-14T11:01:46.506+02:00Do přírodyDo přírody, do kempu, do Božanova.<br />
<br />
Zapomenutý kraj, tichý, krásný, důstojný, malebný... uprostřed toho všeho kemp, holandský kemp. S úžasnou paní majitelkou. Troufám si tvrdit, že spolu se svými dětmi minimálně zdvojnásobili počet blonďatých obyvatelů vesnice.<br />
<br />
Přes den tůry a večer koupání v kempovém bazénu - za každého počasí - děti jsou neoblomné.<br />
<br />
Karlow a Biele skaly, borůvky kam se podíváš.<br />
Broumov, klášter a podzemní město komplex II. světové války - Osowka.<br />
Božanovský špičák (a průtrž mračen, pěšina jedna velká kaluž - konečně získal výlet na atraktivnosti)...<br />
<br />
K tomu spousta kamarádů, snídaně v trávě, obědy v lese, večeře grilovací...<br />
<br />
Majda prohlásila, že jde trénovat na tábor - vzala si spacák a karimatku a šla spát do stanu ke kamarádce.<br />
<br />
Loučení bylo kruté, někteří ho i oplakali...<br />
<br />
Ještě se tam musíme podívat a prozkoumat Soví hory - to zní jak Půlnoční království z pohádek :)<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-27605555824837399292017-06-30T08:39:00.000+02:002017-06-30T08:39:15.903+02:00Jednoho krásného dne - bylo to tuším minulou neděli, jsme už nevydrželi poslouchat to věčné - Majdo, nečum - Vojtěchu nech mě.<br />
<br />
Nastala akce kulový blesk a z jedné místnosti jsme vytvořili Majdin samostatný pokojíček. Ve svém pokoji má svůj stůl, svoji postel a svůj nepořádek. (Ještě i dost nepořádku společného, ale všechno bude.)<br />
Pod rouškou noci tajně stěhuji různá infantilní hrkátka, trosky plastových autíček, vypsané fixy... do odpadkového koše, protože za světla musí každý kousek projít kolem komise sestávající se ze 3 zoufalců, co tohle letadýlko bez křídel zrovna nutně potřebují a nedokáží si svůj další život bez tohoto unikátního kousku představit...<br />
<br />
Netrvalo dlouho a na dveřích se objevilo toto:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-9bmpXkH8mdg/WVXwRijUf2I/AAAAAAAAF-8/8vR6Yko6Z4gDzbihrt8INMKXyp4HLR4cgCLcBGAs/s1600/20170629_112158_resized.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1328" data-original-width="747" height="320" src="https://3.bp.blogspot.com/-9bmpXkH8mdg/WVXwRijUf2I/AAAAAAAAF-8/8vR6Yko6Z4gDzbihrt8INMKXyp4HLR4cgCLcBGAs/s320/20170629_112158_resized.jpg" width="180" /></a></div>
<br />
Postupně jsem pročítala body, zastavila se u pětky "Bude tady vždy pořádek."<br />
Povídám si pro sebe: "Ten bod pět je asi přání, nesplnitelné přání..."<br />
Muž mi nakoukne přes rameno: "Ne to psala Majda pro tebe!"<br />
<br />
<br />
Včera se ptám Majdy: "Kde je Vojta s Máťou?"<br />
Majda klidně téměř neodtrhne oči od knihy: "Válej se v mým pokojíčku. Já tam nesmím pod pokutou 200 Kč, říkal Vojta."<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-1888646549260799712017-06-19T12:37:00.000+02:002017-06-19T12:37:03.113+02:00Historky "z natáčení"Jedno takové hezké všední odpoledne.<br />
<br />
M: "Vojto, zahraj na kytaru, už jsi dlouho necvičil!"<br />
V se na mě dlouze zadívá: "Mami, ty mně musíš tu náladu za každou cenu zkazit, viď."<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Na výletě využiji chvilky osamění s nejstarším synem, mám takové černé svědomí, abych něco nezanedbala. Muž se k ničemu nemá, tak se do toho musím pustit já...<br />
<br />
M nejdřív hezky polehoučku: "Vojto, hele, nechceš vědět, jak se dělají děti?"<br />
Vojta bez zájmu: "Ani ne, nějak mě to nezajímá, na to mám ještě čas, až budu dospělej."<br />
M spadlá z višně - nevěřícně: "Tebe to fakt nezajímá? Holkám už určitě rostou prsa, dospívaj."<br />
V: "Ne, my se s klukama bavíme o úplně jiných věcech."<br />
M - v zoufalství vytahuju poslední trumf (můj nejtěžší kalibr) z rukávu: "Ty nechceš vědět, co to je sex?"<br />
V odbíhá do lesa: "Helé, Matěj našel houbu!"<br />
Tak nic no, asi to vysvětlím Majdě, to je zvědavá ženská, a ta už to rozšíří dál :)<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-10527826515159418032017-06-14T20:55:00.000+02:002017-06-14T21:03:29.373+02:00Králický SněžníkOd malička - lépe řečeno od doby, co jsme se ve škole učili o Jednotě bratrské a o bibli kralické, představovala jsem si jak bratři v nepřízni osudu v malé kamenné pastoušce, bičováni větrem na vrcholu Králického Sněžníku píší písmenko po písmenku. Dobře tak když ne přímo na Sněžníku tak dole v Králíkách v malé prosté chaloupce ukryti před světem...<br />
<br />
Není to tak dávno, co jsem se dozvěděla pravdu, teda osobně mi ten Králický Sněžník s pastouškou přijde o mnoho romantičtější.<br />
<br />
Králický Sněžník je a asi už i zůstane mojí nejoblíbenější horou. Dávám si závazek na Králičák každý rok alespoň jednou. Letos už máme splněno.<br />
<br />
V pátek nás vyložili na chatě Návrší, kde jsme přespali a po vydatné snídani vyrazili oklikou - nakonec to bylo 18 km (protože přímou cestou to je pro náčelníka naší výpravy a otce živitele v jedné osobě moc blízko) na vrchol Králického Sněžníku a na Schronisko na Sniezniku, kde jsme Máje omyli rozbité koleno. Musím pochválit všechny účastníky výpravy, ani moc nebrblali a šlapali jako hodinky cestou necestou (muž má zvláštní oblibu ve zkratkách - horší a o to delší cesta), ale zas to je trochu vzrůšo.<br />
<br />
Máťa nedal jinak než že si ještě před chalupou začutá fotbal (po 18 km tůře!, začínám se v naší tlupě výkonnostně dost propadat). Při slunce západu jsme povečeřeli boršč a přespali do druhého dne. V noci nás omylem přišel navštívit husky - to když při nočním výletu na onu místnůstku nezavřete pořádně dveře od pokoje.<br />
<br />
Zpestřením byla i ranní tlačenice ve frontě na míchaná vajíčka a kávu, v polštině jsou některá slova tak podobná, až je to úplně matoucí, takže nikdy úplně přesně nevíte, co jste si objednali. Vydatně posilněni a po Majdině ranním pádu přímo před chalupou na to samé rozbité koleno, jsme vyrazli přes Malý Sněžník na rozhlednu Klepáč (Trojmorski wierch).<br />
<br />
Úžasně krásná cesta, skoro bych řekla, jak cesta Krakonošovou zahrádkou. Rozledna na Klepáči mě láká od naší první letní výpravy na Dolní Moravu před pěti lety. Svou nenápadnou jednoduchostí a opuštěností tvoří protipól stezce v oblací a celému tomu humbuku kolem. Užili jsme překrásného výhledu, poobědvali na skalách a seběhli dolů do Dolní Moravy na autobus domů.<br />
<br />
Čekala jsem s uveřejněním na fotky, ale radši je doplním příležitostně.<br />
<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-71054077133745819712017-05-22T14:37:00.002+02:002017-05-22T14:40:09.531+02:00Dětská práceMít vzrostlé stromy v okolí s sebou přináší i zvýšený nárok na odstraňování náletů. Zvlášť na jaře toho před vchodem vybují nepočítaně.<br />
<br />
I napadlo mě, že bych mohla zabít dvě mouchy jednou ranou. Děti by dostaly kapesné a před vchodem by to přestalo vypadat jako slušný základ budoucí džungle. Ohodnotila jsem přibližný počet rostlinek zkušeným okem. A vyhlásila, že za deset rostlinek i s kořínky budu vyplácet 1Kč.<br />
<br />
Naštěstí nebyl doma narušitel a bojkotér všeho. Jen jedna slečna, co jí zasvítili dolary v očích jak strýčku skrblíkovi a nejmenší, který si ještě plně neuvědomuje význam a výhody tvrdé měny v kasičce.<br />
<br />
Majda se tedy pustila do práce. První desítka jí dala dost zabrat, babrala se s každou rostlinkou, po jedné je nosila. Pak už si našla systém a jela jako kombajn. Za nějaký čas prohlásila, že už končí a že se mám jít podívat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-_OIcrLkKyOQ/WSLZ-VDqm5I/AAAAAAAAF-o/rX172nbZIZQftS6bd9_4PgvqPvmTwowpgCLcB/s1600/Prehlidka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://1.bp.blogspot.com/-_OIcrLkKyOQ/WSLZ-VDqm5I/AAAAAAAAF-o/rX172nbZIZQftS6bd9_4PgvqPvmTwowpgCLcB/s320/Prehlidka.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Zálibně hleděla na svoji práci: "Mami, myslíš, že bych měla místo těchhle šedých kamínků dát spíš křemínky? Nebo kousky skla, to by bylo mnohem hezčí!" Předpokládám, že přehlídka měla potěšit oko případného kolemjdoucího. S námahou jsem ji přemluvila, že celá cenná sbírka poputuje do popelnice.<br />
<br />
Druhý den šli ještě sklízet s Matějem, procvičil si matematiku a vydělal 4 Kč do kasičky. Plevele znatelně ubylo, zbytek dotrhám sama a zadarmiko :)Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7538237959394932624.post-89528938474021493712017-05-05T13:32:00.000+02:002017-05-05T13:32:31.347+02:00Máťa má narozeninyNo jo, dneska pět.<br />
<br />
Už od včerejška chodí, významně pomrkává, nebo rovnou vyžaduje gratulace.<br />
<br />
Úplně stejně se tetelil, když měl svátek. Pečlivě hlídal, kdo mu už popřál a kdo ještě ne. K svátku ode mě dostal ponožky, mně přišly nádherné s krabem a rybičkami. Když to zjistil, radost v jeho očích pohasla. Dokonce měl slzy na krajíčku: "Proč nedostávám nějaké hezké dárky? Já ponožky nechci." Musím říct, že mi to bylo líto, i když asi chápu jeho zklamání...<br />
<br />
Včera večer před spaním za mnou přišel, dal mi pusu, popřál dobrou noc a povídá: "Víš mami já budu moc rád, když od tebe dostanu k narozeninám ponožky nebo tričko..."<br />
<br />
Tak nevím, buď náhle zmoudřel, nebo pochopil, že s matkou a jejími praktickými dárky stejně nic nenadělá :)<br />
<br />
<br />Emilyhttp://www.blogger.com/profile/07085662636186738472noreply@blogger.com1