Musím říci, že jsem trochu podcenila výbavu, nezkotrolovala si lyže před sezonou. Sjíždět ledový kopec s tupými hranami byl opravdu silný zážitek. Bohužel ve čtvrtek dopoledne byly otevřeny pouze dvě sjezdovky obě se stejným zledovatělým dojezdem.
Při třetí jízdě jsem hodila tygra a rozjela se po zadku po zledovatělém kopci. V tu chvíli se mi honilo hlavou leccos. Třeba jestli bych prorazila hlavou to dřevěné hrázdění dole a jestli by mi byla helma v tu chvíli vůbec k něčemu. V posledním pudu sebezáchovy jsem brzdila lyžemi pod sebou a snažila se to jakž takž vyrovnávat, abych se neotočila a neletěla hlavou napřed. (Jisté zkušenosti už mám, ha ha).
Vůbec, ale vůbec si nepamatuji, jak se mi podařilo zabrzdit, ale tu sjezdovku jsem už víckrát nejela. A nohy se mi klepaly ještě hodnou chvíli.
Po kupě špaget bylo vše zapomenuto a vesele jsme lyžovali až do večera až do vyčerpání. Lyže jsem si dala hned u lanovky nabrousit. A bylo to dost znát.
Druhý den jsem opět zažila šok a mnohem větší než ledový kopec. Hlavou se mi nehonilo v tu chvíli vůbec nic. Jen jsem zírala a doufám, že se zavřenou pusou (nejsem si jistá). Večer jsme totiž vyrazili do místní Freizeit Arena - do bazénu a do sauny. Že Rakušané chodí do sauny nazí, jsem jaksi tušila. Ale že po otevření dveří do příslušného oddělení uvidím náměstíčko s imitací studny uprostřed plné nahých (chlapských) pozadí (posléze i popředí) jsem tedy nečekala ani v nejbujnějších představách. (Žen tam bylo tak pět.) Tolik nahatých chlapů jsem neviděla ani v televizi.
Třetí den jsem hned první jízdu spadla tak šikovně, že mi praskly brýle a mezi plastová skla se mi dostal sníh.
Po dvou dnech přestalo sněžit, sjezdovky byly upravené přemrzlé, jezdilo to hodně rychle. Asi bylo i hodně nehod, vrtulník létal každou chvíli. Můj největší zážitek byla srážka se snowboardistou. No srážka, my se k sobě tak pomalu blížili, on mě chtěl podjet zespoda, já ho chtěla podjet zespoda. Nakonec už nebylo vyhnutí. On jen rozevřel náruč, já též. Objali jsme se a padli svorně do sněhu. Vypadal jako Sean Connery, ale asi to nebyl on, ha ha. Obrázek pro Danču odtud.
V pondělí ráno jsme si přebrali děti. Prarodiče je hýčkali a dělali, co jim na očích viděli. Například Vojta se postavil v síni rozpřáhl ruce a čekal až ho obléknu. Návrat do domácího režimu byl asi trochu krutý, ale zvykl si rychle (nic jiného mu nezbývalo, ha ha).
Žádné komentáře:
Okomentovat