Odpoledne u prarodičů. Sedím na zemi pohodlně opřena, děti si kolem mě hrají. Neskutečná idylka, pomalu se smráká, pohoda a klid je všeobjímající.
Najednou slyším jakoby z dáli babičku: "Majdalenko, nemůžeš mamince stříhat vlásky!"
Chvíli mi trvá, než si uvědomím, co jsem právě slyšela, otevřu a vytřeštím oči.
Majdule má v levé ruce nůžky a v pravé chomáč vlasů, tváří se jak andílek.
Šmankote, čeho se ještě dožiju než vyrostou...
Co se bude dít, až jednou všichni tři pochopí, že dohromady mají nad rodiči přesilu. :)
úterý 25. března 2014
středa 12. března 2014
Nahoru a dolů
Pomalu se prochrchláváme jarními dny. Je hřích sedět doma, když venku je tak krásně. No a večer, tedy respektive ráno, mám výčitky svědomí, že jsme to s tím chrchlajícím a soplícím stádem asi přehnali.
Jediný, kdo na všechno nekašle jsem já, ovšem stihla jsem si přivodit bolest ramene (úporným cvičením) a tak se nemůžu hlásit pravou rukou, ještěže už mám školní léta za sebou.
Držíme si palce, abychom byli do víkendu fit, i když hlásí pršení, alespoň nějaké muzeum bychom třeba mohli zvládnout, ať změníme lokál.
První grilování proběhlo v neděli, muž nevydržel. Povídal, že toho opekl radši víc, kdyby kolem šla návštěva. Ehm, ještěže žádná nešla. Muž se "dorazil" houskou s máslem a já salátem, maso snědly děti. Poučení pro příště.
Následoval přesun do Pekla, takticky jsme venčili zdravější děti, Matýsek spal v autě. Následně v Novém Městě návštěva kavárny a nákup kávy (neb je to v naší domácnosti strategická surovina, která nesmí dojít.)
V kavárně to vypadalo následovně, Matěj ječel, že chce pití, jednou rukou jsem raději přidržovala skleničku, ovšem foukal do brčka tak vehementně až postříkal všechny okolo, v ten samý moment si Vojta hodil kus dortíku na bundu, v ten samý moment Majda vysypala kakao s dezertu na stůl, který (přes moje marné bránění druhou rukou) rukávem světlezelené bundy dokonale vytřela, v ten samý moment se mě muž ptal, jak mi chutná káva... Asi už stárnu a zpomaluji se, nebo mi chybí jedna další ruka nebo spíš dvě.
Fotky budou, až vyhraji inteligenční boj nad svým mobilem. Všechny spotřebiče kolem začínají být chytřejší než já.
PS: Nadala jsem jim všem do prasátek, jak je tak hubuju, pozoruji, že Vojta se mi soustředěně dívá na jedno místo v obličeji. Ustrnu v půlce věty a hledím na Vojtu. V: "Mamí, máš na nose ... asi kus dezertu." Kde se tam vzal netuším, prostě rodina čuníků.
Jediný, kdo na všechno nekašle jsem já, ovšem stihla jsem si přivodit bolest ramene (úporným cvičením) a tak se nemůžu hlásit pravou rukou, ještěže už mám školní léta za sebou.
Držíme si palce, abychom byli do víkendu fit, i když hlásí pršení, alespoň nějaké muzeum bychom třeba mohli zvládnout, ať změníme lokál.
První grilování proběhlo v neděli, muž nevydržel. Povídal, že toho opekl radši víc, kdyby kolem šla návštěva. Ehm, ještěže žádná nešla. Muž se "dorazil" houskou s máslem a já salátem, maso snědly děti. Poučení pro příště.
Následoval přesun do Pekla, takticky jsme venčili zdravější děti, Matýsek spal v autě. Následně v Novém Městě návštěva kavárny a nákup kávy (neb je to v naší domácnosti strategická surovina, která nesmí dojít.)
V kavárně to vypadalo následovně, Matěj ječel, že chce pití, jednou rukou jsem raději přidržovala skleničku, ovšem foukal do brčka tak vehementně až postříkal všechny okolo, v ten samý moment si Vojta hodil kus dortíku na bundu, v ten samý moment Majda vysypala kakao s dezertu na stůl, který (přes moje marné bránění druhou rukou) rukávem světlezelené bundy dokonale vytřela, v ten samý moment se mě muž ptal, jak mi chutná káva... Asi už stárnu a zpomaluji se, nebo mi chybí jedna další ruka nebo spíš dvě.
Fotky budou, až vyhraji inteligenční boj nad svým mobilem. Všechny spotřebiče kolem začínají být chytřejší než já.
PS: Nadala jsem jim všem do prasátek, jak je tak hubuju, pozoruji, že Vojta se mi soustředěně dívá na jedno místo v obličeji. Ustrnu v půlce věty a hledím na Vojtu. V: "Mamí, máš na nose ... asi kus dezertu." Kde se tam vzal netuším, prostě rodina čuníků.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)