Maminko, budeš plakat!

V pátek přišel Vojta ze školky a povídá: "Víš, maminko, budeš plakat, fakt, říkala to paní učitelka. My jsme totiž hrozně úžasní. Ona taky skoro plakala, když nás viděla."
Cha, chá, to určitě...
Moc jsem se na večer (školkový ples) těšila, hlavně proto že se mi podařilo Vojtu přemluvit ke zpívání ve sborečku a začalo ho to moc bavit.

Našeho umělce jsme vystrojili do nažehlených kalhot, vesty s motýlkem, sami se hodili do gala, a šlo se. Tedy jelo se ještě pro babičku. Před domem jsem volala na Vojtu, ať dá pozor a neleze na led. Asi nemusím říkat, že během minuty se ozvalo strašné řvaní a Vojta měl celé kalhoty od bahna. V životě jsem neviděla tak hbitou a pádnou reakci mého muže. Ve vteřině se ocitl vedle Vojty a našupal mu na zadní část těla, co se do něho vešlo. Dostalo se mi do rukou uřvané dítě v zablácených kalhotách.
Za deset minut jsme stáli na chodbě v kulturním domě, Vojta sice v lehce rozmačkaných riflích s mírně urputným výrazem ve tváři, ale to se zlepšilo hned jak uviděl Aničku. Během chvilky dorazil i zbytek výpravy. Zaujali jsme místa a šou mohla začít.

Přijde mi naprosto úžasné,co všechno děti všeho věku společně s dětmi s různými "diagnózami" zvládnou. Co všechno dokázaly trpělivé paní učitelky s dětmi nacvičit. Účastnila se celá školka, všechna čtyři oddělení. Barvy: modrá, žlutá, bílá, červená.

Tak dejte pozor na vrátka, když přijdou žlutá kuřátka...

Ano, slza ukápla. Hormony jsou potvory a navíc byli úžasní - všichni.

Omluvte kvalitu. Foceno z balkonu.