Máme zaracha - od pondělí, ale už se mi podařilo dát část jednotky dohromady. Občas tak nějak na přeskáčku, v různých sestavách, vyrážíme ven. Dva vykurýrujete, třetího to skolí... Jak na houpačce.
Čas strávený doma je přímo úměrný nepořádku v bytě. (no spíš je to exponenciální závislost)
Různě stavíme bunkry (já), pak je bouráme (Vojta), načež se příšerně vztekáme (Majda) a s úsměvem to hemžení pozorujeme (Matýsek). Už jsme dokonce i poslali nakreslený králíky Michalovi do Kouzelné školky...
Často si tu připadám jak na návštěvě na jiné planetě...
Ve snaze o zachování posledních zbytků disciplíny žádám: "Majdo, ale už mám toho nepořádku dost, koukej vzít ty moje bačkory, co jsi rozházela a srovnej je ke dveřím!"
Majda na mě upře ty svoje modrý kukadla a s ukřivděným výrazem ve tváři odtuší: "Aje já jsem anakonda!"
Vojta kontruje: "Já jsem mohutný anakondí samec a vyrážím na lov."
Vyklízím anakondí teritorium....
Ještě naposledy to zkouším: "Hele, anakondo, tak alespoň zavři ty dveře."
Majda nechápavě: "Nemůžu, šem opiče a utíkám pšed anakonďákem..."
Ještěže Mates ještě nemluví!
Já se u tebe vždycky tak příjemně pobavím :-) To jsou úžasné hlášky :-)
OdpovědětVymazatNevím jestli litovat nebo být ráda, že Matýsek je celkem na slovo skoupí a Amálka ještě nemluví :-)
Neboj všechno bude, oni to doženou, dětská fantazie je nekonečná!
Vymazatchápu, že je to o zdravý rozum.
OdpovědětVymazatZvířátka jsou kouzelná :))
Díky, už jsem rezignovala, doufám, že jara dožiju bez újmy na nervové soustavě, ha ha.
Vymazat