Nejprve přiznání - mám hudební hluch - tedy hluch... Slyším, že zpívám falešně, ale nedokážu s tím nic udělat. Nejlépe se mi zpívá v kolektivu a ve sprše. (Majda bude asi po mně, ale zatím pšt...)
Vojta nejspíš podědil jiné geny. Od září trápí kytárku.
Kdykoliv Vojta vytáhne kytaru z obalu, Mates začne ječet: "Tu kytáu fem koupiu kůi toběěěěě!" Pak je vykázán do patřičných vzdálenějších částí naší domácnosti, odkud se pak nadále tlumeně ozývá: "Benžo, benžo, benžó!" Protože Matěj už má vybráno.
Vojtův přístup k hraní je vlažný. Včera poprvé hrál sám od sebe a pro sebe: "Mami, víš, já to teď chvíli vydržím a pak budu hrát na elektrickou."
Začínám shánět tichý kout, bendžo a elektrická kytara bude i na hudební hluch příliš.
Žádné komentáře:
Okomentovat