No jo, dneska pět.
Už od včerejška chodí, významně pomrkává, nebo rovnou vyžaduje gratulace.
Úplně stejně se tetelil, když měl svátek. Pečlivě hlídal, kdo mu už popřál a kdo ještě ne. K svátku ode mě dostal ponožky, mně přišly nádherné s krabem a rybičkami. Když to zjistil, radost v jeho očích pohasla. Dokonce měl slzy na krajíčku: "Proč nedostávám nějaké hezké dárky? Já ponožky nechci." Musím říct, že mi to bylo líto, i když asi chápu jeho zklamání...
Včera večer před spaním za mnou přišel, dal mi pusu, popřál dobrou noc a povídá: "Víš mami já budu moc rád, když od tebe dostanu k narozeninám ponožky nebo tričko..."
Tak nevím, buď náhle zmoudřel, nebo pochopil, že s matkou a jejími praktickými dárky stejně nic nenadělá :)
Vážně už pět? Já mám stále pocit, že je to batole :-) . Všechno nejlepší!!!
OdpovědětVymazat