Matýsek nám zas povyrostl, určitě, z přebalováku už mu čouhají nožičky. Moc nechybí a začnou čouhat i z kočárku. Nezbývá mu nic jiného, než sebou mrsknout a naučit se brzy chodit.
Konečně se začal nahlas chechtat blbinám svých sourozenců a ti se samozřejmě mohou přetrhnout. Na denním pořádku jsou ukřivděné námitky - Matýsek, se na mě vůbec nekouká. A proč se kouká jen na ... a na mě ne? Majda stále řeší, kdy už ten Matýsek bude moci chodit do školky. (Prej požejtší.) Vojta by ho už nejradši začal krmit "mrkvičkou". Už to vidím, miska mrkve u toho dva krmiči, každý s jednou lžičkou, Matýsek nebude mít šanci, bude muset baštit.
Co už umí? Momentálně asi nejvíc kašlat a soplit, ale sem tam hodí nožkou a přetočí se na bok (asi 2 krát zatím). Mlátit kolem sebe, slintat první ligu, narvat si do pusy půlku plastového kousátka zavírací špendlík. ¨
A taky se krásně, překrásně směje.
No a než jsem to dopsala, je mu už skoro pět měsíců, jak rychle ten čas letí.
Milé :-)
OdpovědětVymazatJste pro mě krásný vzor toho, jaké to je mít tři děti, což bychom si také přáli. No jsme ve dvou třetinách, tak uvidíme, jak to bude dál :-)
moc se mi líbí ten sourozenecký gang :)
OdpovědětVymazatjsou úžasní!
Báro, je to super, určitě se nenechte odradit, děti jsou největší poklad, a od dvou výš už to jde samo. Klidně bych měla i 4, být mladší.
OdpovědětVymazatLucko, jo jo, gang to oni jsou. :o)))