Jde do tuhého

Být doma s dětma o prázdninách, kdy je hezky, kdy se domů chodí vlastně jen najíst a vyspat, zbytek času tráví na zahradě (nebo na společných výletech a že jich bylo), to umí každej.

Ale co takhle výživná podzimní viroza?
Skore je takovéto:
Vojta - virový zánět průdušek,
Majda - rýma jak trám a "semtam" kašlik,
Matýsek - rýma a chvíli suchý, chvíli mokrý kašel (klame tělem).

Včera to ještě šlo, dneska to už dost dřelo - Matýsek se chtěl chovat, při sebemenším pokusu o položení řval. Výsledek? Připálené buchtičky se zvláštní šodou (jak prohlásily děti). O polívce ani nemluvím, snad jsem ji v tom fofru ani nechutnala (a opravdu nevím, co jsem tam v tom spěchu a zmatku všechno uvařila (ani bych se nedivila, kdybych tam vyvařila třeba hřeben, i když asi ne, myslím, že učesat jsem se taky nestihla, ha ha).

Zjistila jsem, že naše děti mužského pohlaví jsou televizní maniaci - využila jsem toho, položila malého diváka na gauč vedle většího diváka a šla uspávat uřvanou Majdu (už nevím, kvůli čemu tak srdceryvně a vytrvale plakala, ale určitě to byla nějaká velká křivda). Konejšila jsem Majdulku a mezi tím trnula, jestli Matýsek nespadl z gauče, jestli ho Vojta nezalehl, nebo jestli už nemá vyřvané plíce. Po deseti minutách jsem to už nevydržela, nechala Majdu Majdou a vběhla do pokoje. Naskytl se mi pohled na úplně vysmátého Matýska s úplně rozdováděným Vojtou. Oni tam spolu dělali blbiny. Já to nechápu, to dítě celej den prudí, jen se na chvilku ztratím z dohledu chechtá se jak protržený.

Co z toho plyne za poučení - dělám málo blbiny. Vezmu si to k srdci a od pondělka začnu - vidina dalšího promaroděného týdne - příležitostí bude dostatek.