Je to tady. Jak jedna teta trefně včera ve fáry poznamenala, už by nejraději jedla sama. Jaká to svátost plátek rohlíku do ruky, nebo miska těstovin, bouchala jednu penne za druhou s takovou chutí a požitkářským výrazem a já jí zákeřně vždycky přišoupla do pusinky lžičku zeleniny.
Dneska při obědě snědla snad 300ml zeleninové polévky - jo to se hned pozná, že vařila babička - umí prostě. Jo a taky v čem je brokolice, to je teď in. Ale asi v polovině jídla začala kontrolovat každou lžičku a pokud tam byl i miniaturní kousek brambory nebo mrkve, musela ho uchopit do svých párečkoidních neohrabaných prstíků a strčit si ho sama do pusinky, opatlala teda u toho všechno okolo, ale kdo by odolal těm krásným modrým očkám...
Žádné komentáře:
Okomentovat