čtvrtek 22. srpna 2013

Střípky z prázdnin

aneb tady jsem se ještě nepráskla.

V duchu to stále vidím... Stojíme u Zemské brány, rácháme nohy v ledové vodě, beru do ruky písek a děsně důležitým hlasem poučuji: "Děti podívejte, jak se to třpytí, to je pyrit neboli kočičí zlato?"
Vojta nadšeně noří ruce do písku. Kryštof přijde blíž, tázavě změří pohledem moje ruce obalené bahnitým pískem: "Teto, to vypadá spíš jak kočičí bobky!" 
Následuje sborový chechot. Vážnost situace je pryč, moje autorita (jako studnice vědomostí) je v troskách.
(Pozvěte si návštěvu z Prahy - oni Vám to řeknou! :)

Jedna cyklistická příhoda.
Šla jsem takhle jednou večer uložit Matýska. Vrátili jsme se pozdě večer z výletu na kolech. Rychle umýt, nakrmit, uložit. "Jen mu dám pusinku a hned jsem zpátky, děti!"
No a probudila jsem se ve tři ráno na posteli v cyklistickém dresu :)

Jedna doktorská.
Volám paní doktorce, že na očkování dorazíme až začátkem září.
Paní doktorka vznese otázku: "Rok mu byl v květnu?"
Očima těkám po dětech, aby se mi nerozprchly, registruji otázku, můj mozek se rozjíždí na plné obrátky - co to je rokmubil? Nějaké očkování? Nebo sirup na kašel? 
Potupně se přiznávám: "Promiňte, já vám nerozumím!"
Doktorka zvýší hlas: "Rok mu byl v květnu, že?"
Slyším dobře, rokmubil, ale co má společnýho s tím květnem? Okno, můj mozek má totální okno - rokmubil???
Potupně musím s pravdou ven: "Promiňte, paní doktorko, já opravdu nevím, na co se mě ptáte."
K vysvětlení došlo, paní doktorka se pobavila,a já jsem si zase vylepšila image :) 



středa 14. srpna 2013

Neulejváme se

Máme se báječně a tak nějak hekticky.

Celé dny naháním po zahradě, po bytě, po ... (dosaď místo, dle libosti) své blonďaté batole, většinou mu vidím jen záda, jak zase někam uhání.
Matýsek nám dospěl do dalšího vývojového stádia - tryskomyš záškodnická. Naštěstí téměř stále s úsměvem na tváři. Já ovšem bez úsměvu na tváři večer upadám do bezvědomí.

Vojtík nám taky dospěl, do stádia - bezzubka předškolní.
Včera mi kamarádka volá: "Kterou tašku jste to chtěli, paní tu má kostičkovanou nebo s hrochem?"
Vojta uši na stopkách: "Mamí, já nechci s hrochééém. Bééé."
Snažím se tomu přijít na kloub: "Počkej, my měli objednanou s triceratopsem."
Pak rychle dodám pro kamarádku neznalou prehistorických potvor: "To je dinosaurus."
Na druhé straně telefonu hehot: "Ahá, no jo, vypadá trochu jako hroch, ale je to dinosaurus."

Školní brašna byla dopravena a předána nedočkavému školákovi na druhém nádvoří rychnovského zámku. (Zní to honosně, ale nemá to nic společného s tradicí nebo obřadem, je tam výborná kavárna s výběhem pro děti, kde jsme toho času dleli :) Nemusím snad ani psát, že ji od té doby až do pozdního večera téměř nesundal ze zad. Večer si pečlivě a úhledně zaplnil penál pastelkami, tužkami... No jen, aby mu to vydrželo.