pátek 20. listopadu 2015

Hudební domácnost

Nejprve přiznání - mám hudební hluch - tedy hluch... Slyším, že zpívám falešně, ale nedokážu s tím nic udělat. Nejlépe se mi zpívá v kolektivu a ve sprše. (Majda bude asi po mně, ale zatím pšt...)

Vojta nejspíš podědil jiné geny. Od září trápí kytárku.

Kdykoliv Vojta vytáhne kytaru z obalu, Mates začne ječet: "Tu kytáu fem koupiu kůi toběěěěě!" Pak je vykázán do patřičných vzdálenějších částí naší domácnosti, odkud se pak nadále tlumeně ozývá: "Benžo, benžo, benžó!" Protože Matěj už má vybráno.

Vojtův přístup k hraní je vlažný. Včera poprvé hrál sám od sebe a pro sebe: "Mami, víš, já to teď chvíli vydržím a pak budu hrát na elektrickou."

Začínám shánět tichý kout, bendžo a elektrická kytara bude i na hudební hluch příliš.

pondělí 16. listopadu 2015

Smrkací

Děti popotahují, když už to trvá nějakou tu hodinku, povídám: "Májo, natáhni ruku a konečně si vezmi kapesník, nebo vezmi rovnou dva a druhý připlácni na nos Vojtovi." A pak dodám úplně řečnickou otázku spíš povzdech: "Umíte vy taky něco jiného než furt jenom posmrkávat?"

Majdina ruka ztuhne na půl cesty ke kapesníkům: "Mami, ale to víš že jo, já třeba umím žonglovat, no já to vlastně nevím, protože jsem to nezkoušela........"

A pusa už jí jede, u toho vesele popotahuje. Naprosto zapomněla, co a proč.

Jsem nepoučitelná!