čtvrtek 22. prosince 2016

Víkend

Děti si přáli víkend doma, prostě jen takové lenošení, hraní (uklízení - to jsem si představoval já) a pečení cukroví.

Tak teda jo.

Vstávaly o půl osmé, v devět už to vypadalo, že nám zboří dům. Vyrazili jsme tedy pro stromeček, pobíhaly mezi smrčky a borovicemi, celý lán školky přeběhly tam a zpátky. Bylo tak příjemně mrazivo, stromy ojíněné - nazdobené.

Přáli jsme si vysoký strom, pán od stromků chvíli něco povídal o smrčcích a borovičkách a zakončil to slovy: "Kdyby vám to nestačilo, můžu porazit tu šestimetrovou jedli za potokem!"
Naštěstí nebylo třeba, vybrali jsme si.

Odpoledne jsme pekli cukroví - nazvala bych to moučnou válkou. Matýsek si vysloužil pochvalu za trpělivost. Pracovní tým se rozprchl, jen Máťa zůstal a vykrajoval a vykrajoval. Sice traktory a šneky, ale stále lepší než posledně. To jsem je nechala chvíli o samotě, Majda vykrájela asi půl plechu koleček o průměru 5mm a na druhé půlce Mates vykrájel cosi, co nazval slipy a v rohu plechu asi patery "děravé slipy".

Najednou byl večer a na uklízení (my cunning plan) nedošlo. Alespoň jsem v záchvatu pořádkumilovnosti odstranila věci z umyvadla a všechno včetně zrcadla dotáhla do dokonalého lesku (protože jednotka ničitelů už spala). Kochala jsem se svým dílem hodnou chvíli. Nechtěla jsem tu dokonalost kazit, proto jsem všechny pičumpajdičky (to slovo zbožňuju) nechala stát mimo.

Ráno slyším Majdu, jak jde do koupelny, Vojta a za ním Matěj.
Majda - nic.
Vojta: "Jé tady to je nějaký čistý a uklizený!"
Mates na to: "Asi se budeme stěhovat!"

Takže takhle to je u nás s úklidem a tím předvánočním zvlášť!

O nedělní procházce aneb tři čuníci jsou, o tom jak Máťa běžel po ledu na rybníce a ten za ním praskal snad zase někdy jindy.

středa 21. prosince 2016

Takhle ráno u snídaně

Uprostřed noci slyším pobrekávání. Matýsek se počůral. V mrákotách - mokré věci dolů, najít čisté, převlíknout postel, polštář je durch, hm co s tím. Hele Vojta má jeden volný, spí na druhém na druhé straně postele. Uložit, pusa a upadám do spánku.

Ráno u snídaně.
Vojta významně hledí na Matýska: "Někdo mi v noci šlohnul polštář, kdopak to byl?"
Mates: "No jo, tobě někdo v noci sebral polštář a mě zas někdo počůral."