pondělí 31. prosince 2012

PF 2013

Ať je k nám příští rok přívětivý,

ať nám slunce svítí,

ať se umíme radovat z maličkostí,

ať se víc usmíváme na lidi kolem,

ať potkáme, co nejmíň blbců (pardon, ale tohle slovo je prostě nejvýstižnější),

trochu toho štěstí a hlavně, hlavně to zdraví!


neděle 30. prosince 2012

Šťastné a veselé

Vím, že už je trochu pozdě. Ale co už. V sobotu před Štědrým dnem jsme se sbalili a vyrazili na hory, doufaje, že nás Ježíšek najde. Našel. Už 23. Asi mám trochu strach ze Štědrého dne, aby se všechno stihlo, aby všechno klaplo a bylo, jak má být podle tradice.

Tak jsme si prostě 24. udělali už 23. Vojtovi jsme způsobili totální chaos v adventním kalendáři, ale přežil to. Hlavně ty dárky, že byly (vlastně - hlavně zdraví, já vím).

Fotku mám jen naší štědrovečerní večeře. Byla výborná. Od souseda, který prodává ryby před vánoci u nás na konci ulice. Myslím, že by víc vydělal na grogu a medovině, protože se tam kumulují sousedi z okolí, postávají, povídají, popíjejí, pozorují kapry - nádherné setkání v předvánočním čase. Vždycky se na to moc těším.


Ježíšek se stavil, dárečky přinesl. Děti byly nadšené. Asi za hodinu po rozbalování situace vypadal tak, že:

Vojta si hrál se svým autem, Majdiným vrtulníkem a Matýskovým traktorem, zabrán do hry nevnímal okolí.

Majda se pokoušela nacpat se do Matýskova bodýčka, když jsem jí to zatrhla, oblékla si Vojtovo triko s rukávy až ke kolenům, navlékla si jeho lyžařskou helmu a brýle a něco si povídala se skřítkem Růženkou.

Matěj se pokoušel nenápadně sežrat alespoň kousek vánočního papíru.

Děkuju moc Ježíškovi za všechny dárečky (s těma knížkama to trochu přehnal - domácnost nám od té doby dosti upadá).

Na oficiální Štědrý den jsme s Majdulkou vyrazily na večerní zpívání u betlému a odpolední půlnoční (dlouho jsme nevydržely, v kostele byla neuvěřitelná zima pan farář nastydlý - není divu).


A vůbec jsme nemuseli nikam spěchat, abychom stihly večeři a ostatní věci, pohoda. Cestou zpátky jsme pozorovaly rozsvícené stromečky za okny chalup a představovaly si, kdo tam asi čeká na Ježíška. Úplně magický večer to byl.


čtvrtek 27. prosince 2012

Vojta má jasno a sestra boduje

Vánoce u nás byly krásné, počasím sice trochu jarní, ale stromeček a svíčky navodili tu správnou atmosféru.

Druhý den jsme se o něčem bavili - o Ježíškovi, stromečku, děti měly nějaké řeči, co a proč a jak a komu co a kdy zas přijde Ježíšek.
Povídám, že zase za rok a sarkasticky dodávám: "Hlavně dárky že vám přinesl, že jo?"
Vojta se na mě podívá, jako že jsem nic nepochopila: "Mami, jak hlavně dárky, hlavní je zdraví, přece!" (No, tak ještě, aby se tím řídil. Mu to stejně nebaštím. Pan chytrej.)


Po rodinné obědě sedíme, plkáme o takových normálních věcech, muž stočí vedle ležící papír do ruličky a volá: "Halo, halo, hasiči jedou, Majdulku vezou!" Vojta se začne hřebit.
Majda si vyžádala stočený papír, dala si ho k puse a prostě úplně z ničeho nic, zařvala: "Haló, haló, Vojta má malýho pindíka!" Nechápu kam na to chodí, ale málem jsme zhynuli v křečích smíchu.


středa 19. prosince 2012

Koupačka

Matějovi už táhne na osmý měsíc. Plazí se jak Meresjev (starší ročníky vědí o koho se jedná) a nic nenechá na pokoji. Sourozenci mají největší legraci z toho, když se jim ho podaří nalákat do jejich bunkru, tam ho zavřou a tančí oslavné tance, že prej chytili divokou slepici. Matěj se řehtá a je blažený. Asi se mu líbí být divokou slepicí.
Jen s tím jídlem je to jaksi slabší. Maminčiny přednosti stále vedou. Na zeleninu otevře pusu tak maximálně pětkrát, takže mám pětkrát možnost do něho trochu naládovat, pak je konec, sevře zuby k sobě, začne mlátit rukama a dožadovat se něčeho "lepčejšího".
Náš plaváček (fotil muž, já jsem držela plaváčka a snažila se Majdě zabránit skočit do vany šipku):











PS: Bacil mě bacil. Tak dlouho jsem ignorovala příznaky nemoci, až mě to skolilo. Ale už jsem se odrazila ode dna - doufám.

Krásné těšení na Ježíška!




pátek 14. prosince 2012

Potěšení

Včera mě velice potěšila vánoční besídka. Obdivuji paní učitelky, co vymyslí a s dětmi nacvičí, abychom se my rodiče mohli dívat a jihnout. Nádhera. Všichni byli úžasní. Předškoláčci, naši malí velcí. Vojta doma mlčel  jako hrob, nechtěl prozradit, co se chystá.

Jednu chvíli, když děti zpívaly a za nimi na plátno se promítaly fotky, když byli úplně malincí, no kterou matku by to nedojalo. Taky se mi zamžily oči, jenže Majda mě vrátila zpět na zem, prý čůvat. Nechtěla jsem riskovat, seděla mi na klíně, zamáčkla jsem slzu a šla hledat záchůdky. Na záchůdkách, jak jsem se sehla nad Majdou, mi sklouzl foťák na krku a prásklo ji to do hlavy. Chuděrka, teď je praštěná.


Jedna zvědavá.


Mikrofonu se nikdo nebál.


Dáreček.

Druhou radost mi udělal anděl vtělený do Lukášovi mamky (tchýně nezní hezky). Nejen že obětavě hlídala Matěje, zatímco my jsme besídkovali, ještě mi vyžehlila všechno prádlo, aby se prý nenudila, když Matěj spal. Ježíšku děkuju ti, já už svůj dárek dostala, víc nechci. To je tak úžasný.

středa 12. prosince 2012

Chytré telefony

Chytré telefony dnes už umí spoustu věcí. Třeba platit v obchodě, mobilní bankovnictví a jiné sofistikované úkony.

Taky bych potřebovala telefon, který je chytřejší než já.

Který bude vědět, kdy komu dát jakou medicínu, kolik kapiček Vojtovi, kolik sirupu Majdě, kdy jim kápnout do nosu, změřit teplotu, dát zapářku, doplňovat tekutiny, odsát Matýskovi nos, nakapat kapky do nosu, do očí, sirup na kašel, připomenout Majdě, že se má jít vyčůrat, co uvařit k obědu, jo ještě máš v lednici to těsto na linecký od včerejška, taky by to chtělo něco přeprat, mužovi docházejí čisté ponožky, a v sušičce máš už dva dny plíny... a to kafe, co sis před hodinou vařila je už úplně studený :)

A kdyby se k tomu mobilu půjčovala na dva tři dny úklidová četa - tak ho beru!

Věřím, že Ježíšek není fajnovka a vletí k nám i špinavým oknem, doufám. Pokusím se ho odškodnit domácí griotkou.

Ještě mám spoustu zážitků z Majdiny besídky, z jarmarku na zámku... o tom příště.

pondělí 10. prosince 2012

Pečeme

Dali jsme se do pečení cukroví.

Protože máme zdroje dosti omezené, buď najdu na internetu recept podle surovin, které máme doma, nebo pošlu rychlého večerního posla do obchodu. Kup tři věci - přinese jich šest, ale z těch původních tří určitě alespoň jedna chybí. Naštěstí máme štědré a chápavé sousedy a trocha improvizace také nezaškodí.

Jednu jedinou chybu to má. Zatím máme tři druhy, ale ač jsme z trouby vytahovali kvanta upečených výrobků, po dvou dnech jich zbylo žalostně málo. Do vánoc asi nevydržíme. Mám plán. Pečlivě schovám od každého asi tak deset kousků, aby zbylo i na vánoční návštěvy. Tož si pospěšte na Štěpána nejpozději.

Majdě jsme přidělili důležitý úkol, jak je vidět, páč furt vymýšlela samé neplechy. I tak bylo těžké ji udržet na uzdě.

Nechala jsem je svému osudu a šla do koupelny přebalovat Matěje.
V: "Majdoooo, dej ty ruce pryč, Majdooo!"
Já z koupelny: "Vojto, tak na ní nebuď takovej, nekřič na ní."
V: "Mamí, když ona mi z toho na plechu dělá kuličky."

A směje se jak neviňátko...


Ještě jedna vánoční - našli jsme totiž nafukovací rybu, zmocnil se jí Vojta.
V: "Majdo, chceš rybu? Kup si kapříka!"
M: "Nechci, nepočebuju."
Vojta s jasným prodavačským talentem prodbízivým hlasem pokračuje: "Majdo, kup si kapříka a já ti ho rovnou i zabiju."
Našel v hračkách plastovou imitaci polínka a mával s ním nad "kapří" hlavou.
M: "Já nevím, a jovnou mi ho i vykucháš?"
V: "Jasně."
Dál jsem nevydržela poslouchat a odebrala se zpytovat svědomí, kde jsme ve výchově udělali chybu, že nelitují nebohého kapříka.


sobota 8. prosince 2012

Dilema vyřešeno

Neštovice nebo vši? Vši nebo neštovice?

Miláčci to vyřešili po svém, včera jsem jim z hrůzou zírala do krku na mandle s bílými puntíky. Jeden jak druhej, třetímu se tam neodvážím kouknout, oslintal by mi baterku.

Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala nebo děti.

Nemaje žádných dalších příznaků (kromě Vojtových občasných hypochondrických záchvatů: "Bolí mě krk, nemůžu polykat, mami!"
Načeš sní  rohlík se sýrem, papriku, vánočku... zapije to čajem a prohlásí, že už ho nic nebolí. Chlap, prostě chlap.) doufám ve světlé zítřky.

V záchvatu lehké hysterie jsem je vzala dopoledne na pohotovost, kde jsem se za devadesát korun dozvěděla, že to zatím nic není, že mám vyčkat, jestli to rozchodí, nebo jestli je to sejme. Víc pro mě udělat nemohou, protože CRP ani výtěr z krku udělat nemohou. Proč? Netuším.

Tak vyčkáváme. Dlouhou chvíli si krátíme popíjením bylinných čajů, cucáním Septisanu a vrcholnou kratochvílí - stříkáním Tantum Verde přímo do krku.

Když Majda viděla Vojtu, jak hrdě nese stříkání do krku, chtěla to hned taky, slzy jí vyhrkly, ale ani necekla. Když Vojta slyšel Majdu, že chce tu ťabjetku na kček, že ji vůbec nepálí, přihasil si to taky, i když včera skuhral, jaký je to hrozný, že už to nevydrží, že ji musí vyplivnout. Sourozenecká rivalita v některých případech není k zahození.

A venku je tak krásně!

Docela jsem se nasmála, když jsem se pokoušela "urvat" přimrzlé prádlo ze šňůry, chvíli to vypadalo, že odejdu buď s půlkou plíny, nebo s celým věšákem.

Zítra konečně začínáme s pečením cukroví, hurá! Mám pomalejší rozjezdy, trochu :)




čtvrtek 6. prosince 2012

Dilema

U Majdy ve školce jsou vši u Vojty zas neštovice. Tak nevím, co je horší.

Vánoční neštovice ve školce už se pomalu stávají tradicí, vloni byly řady účinkujících na besídce dosti prořídlé.

To u Majdy budou maximálně prořídlé kštice.

To nám ten advent pěkně začíná.

středa 5. prosince 2012

Adventní čas

Těšení se na vánoce miluju snad víc než Štědrý den.


A co víc, Barborka letos přijela na bílém koni. Zítra se snad konečně stihneme pořádně v té bílé nadílce vyválet.

Bohužel k tomu potřebuji hlídací sílu na Matěje, který má "pro změnu" kašel a rýmu a nový zub. Už jich má pět, je to éro. Zuby má, ale že se při jídle otvírá pusa mu došlo až včera, ale stejně to krmení není žádná sláva. Mrkev, cuketa, brambora a králík, všechno domácí, jiný by se po tom utloukl a milostpán se tváří trpitelsky. Asi ho to zdržuje od jeho objevných cest. Plažmo se pídí po bytě, je jak radar na papír, kterýžto nemilosrdně končí v jeho tlamičce a následně je páčen mojí rukou ven za Matýskova jekotu. Veselo tu máme.

Děti jsou na roztrhání, začínají jim koncerty se sborečkem. Jsou úžasní, moc se nám povedly (konec prsícího okénka). Nejvíc mě odrovnala Mája naše víla, co nevnímá okolí. Ona zpívá, fakt se soustředí a zpívá (to co ostaní), já padám, nelelkuje, nekouká kde co lítá, zpívá.

Stihla jsem i adventní věnec. Inspirace griotkou je znát.


Krásný, milý a hřejivý adventní čas Vám všem.