čtvrtek 17. září 2015

My všichni školou povinní ...

No jo, už je to tady - dvě děti ze tří doporučují školu :)

Vojta si je před prvním září postavil do řady a povídá: "No, školka i škola stojí za prd, ale, Majdo, ty máš výhodu, protože ve škole se alespoň něco naučíš."

Matýsek ve školce celkem dobré. Brečení a odtrhávání dětí od matek naprosto nedávám (je to můj benjamínek), tak se s ním snažím nějak dohodnout. On je vždycky odpoledne odhodlaný jít do školky, že se mu tam moc líbí. Ráno už to většinou tak růžově nevidí.

Madlenka bezpečně vykročila levou nohou vstříc školní docházce: "Protože jsem levačka, mami!"

Zatím se tak nějak sžíváme. Její laxní styl mě vytáčí do vrtule, nutně potřebuji boxovací pytel nebo antistresového mlátícího panáka (nejlépe obojí), nebo přijde k úhoně vybavení naší domácnosti.
Skrz zatnuté zuby si opakuji: "Nezkaz jí to ráno, ať je dobře naladěná do školy!" Po tom, co najdu zakopnutou špinavou ponožku pod postelí, pyžamo pohozené na zemi, Majdu bez ponožek sedící na záchodě s kartáčkem na zuby visícím bezprizorně a bez pasty z ruky dolů, už jen cedím mezi zuby: "Zničit krtka!"

A to ji pravidelně chodím kontrolovat, prudit a postrkovat.

Když jsem dneska ráno našla rozházené pastelky po stole, kapsičku s klíčkem od skříňky pohozenou, písmenka taktéž... A to jsem, prosím, večer překontrolovala vzorně připravenou aktovku. Asi pak budu muset uzamknout pokojíček nebo aktovku, aby se v tom už nehrabala.

Na zemi kupa papírů, odstřižků. Tak že ji alespoň nahrnu do krabice (když mám ty cisterny času, jak čekám na Majdu). A hele! On na mě vykoukne jakýsi notýsek, podepsaný Majda. A hele! Jsou v něm nalepené vzkazy od paní učitelky! No dobrý! To je mi novinka po sedmnácti dnech, že něco takového existuje!

PS: Můj milý deníčku, kartičku do jídelny už stihla ztratit.
PS2: Ovšem zase se od ní dozvím spoustu věcí, kdo s kým sedí, co kdo řekl, provedl, co se líbí paní učitelce....