úterý 29. července 2014

Konečně sami

Čas společného spaní se naplnil, vystrnadili jsme benjamínka z naší ložnice. Myslím, že spokojenost je na obou stranách. (Teda mně se trošku stýská :) 

Děti jsou spokojené, trochu rozjančené před usnutím, ale to se časem urovná. Matěj usíná poslední a první vstává - poobědový spánek je znát. Ranní vstávání nese těžce hlavně Vojta, ale Máťa mu nedává šanci. Vyzkoušeli jsme (během školního roku) několik budíků, budíčků... Mates je rozhodně nejlepší, nejvytrvalejší, nejveselejší...

První noc byla celkem krušná, Majdalenku totiž píchl komár do prstíku, čímž způsobil větší a opakovanou hysterii, která se dala léčit jen v rodičovské posteli pevným obětím a pravidelným mazáním. Ono to s tím nadpisem nebude tak horké.