pondělí 21. listopadu 2016

Jo, to tenkrát...

Matka (v náhlém záchvatu poučování): "Děti, to když jsem byla malá, tak jsme měli jen jeden večerníček, ne jako vy hned tři, večerníček řekl dobrý večer, podívali jsme se na pohádku, pak řekl dobrou noc a šli jsem spát."

Mates s hrůzou v očích: "To byl tenklát ale oplaudu tezkej zivot!"

Vojta s Majdou něco špitají o dinosaurech a chechtají se.

Čím to je, že člověk má potřebu rozdávat moudra. Asi jak se ze mě stává pamětník. Nestává se mi to často (doufám), ale není nad to, když vás někdo zaslouženě polituje :)