neděle 28. června 2015

Na kávičku

Tato historka je již staršího data, před dobou ledovou. To ještě bylo léto, jak má být.

Potřebovala jsem si ve městě něco důležitého zařídit (ha, ha) a kamarádka se nabídla, že mi zatím pohlídá harmonického jedince.  Shodou okolností jsme byli hotoví těsně před obědem. Děti se začaly dožadovat pokrmu, tak jsme se rozhodli využít restauraci se zahrádkou na náměstí.

Při vstupu na zahrádku v zadní části budovy jsme zjistily, že buď zas až tak pravidelné kavárenské povalečky nejsme, nebo došlo k opravdu bleskové úpravě zahrádky.

Kde dřív bylo čtvercové vydlážděné místo se sochou asi dva schůdky pod terénem, skvěl se nyní místo sochy kámen z jehož útrob prýštila voda. Ono čtvercové místo byl až po první schůdek zatopené. Viděno dětským okem - bazének zvoucí k cachtání.

Děti se způsobně usadily na okraj "bazénku" a jaly se máchat dřevěné mašinky a vybírat lístky, za našeho občasného ubezpečování, že botičky se tam nekoupou, čepičky se tam nekoupou...

V jednu chvíli vstoupila na zahrádku maminka s načančanou holčičkou. Děvče se radostně rozběhlo k vodnímu dílu, bohužel asi nešťastně zakoplo o vlastní botu. Elegantně, kontrolovaně a téměř bezpečně se poroučelo na dno fontánky. Maximální hloubka patnáct centimetrů, ovšem děvče to vzalo ležmo, takže efekt mořské víly byl dokonalý.

Naši troubíci na nás vyslali prosebné pohledy plné tichého obdivu k dívčině taktice. Naše synchronní zavrtění hlavou jim bylo odpovědí.

Dál máchali mašinky a vytahovali lístky. Ovšem na scénu vstoupil další nezletilý. Ba přímo batole sotva chodící. Vysvětlete tak malému dítěti cosi o nevhodnosti cachtání kdekoliv. Batole vlezlo do vody nejprve v šatečkách a s plínkou.

Zbytky vůle byly rozprášeny napadrť. Nejprve si Mates namočil jednu botu, tak si ji musel sundat...

Nebudu to prodlužovat, cca za deset minut se tam cachtalo nahé batole, nahý Mates a Kačenka v promočených spoďárkách. Kolem lidi jedli, pili kávu, bavili se.

Omlouvaly jsme se servírkám, ale ty jen pobaveně odtušily, ať je necháme být, že je stejně vedro, tak ať si užijí. Stejně jsme radši urychleně zaplatily a vyklidily pole.

Domů šli v rezervních kraťáskách, šťastní z nenadálého dobrodružství, holá bílá bříška svítila do dálky.




úterý 9. června 2015

Moje nová přezdívka

Jeli jsme takhle navečer na kole domů. Matěj po namáhavém dni cestou usnul. Tak kolem páté hodiny. Byl přenesen do postýlky. Ovšem vydatným přispěním Majdina ječáku se probudil o půl osmé, plně osvěžen a připraven k aktivitám.

V jedenáct si poručil jídlo (úpěnlivě jsem doufala, že večeři, nikoliv snídani). Baštil chlebík s marmeládou a já v polospánku po náročném dni nemaje nic lepšího na práci, tu srovnala polštáře, tu nahrnula kostky na kupičku, zaklidila hrnečky...

Máťa se na mě podíval s obdivem v očích a povídá: "Maminko, ty jsi můj hrdina úklidu!"

Hned jsem ho prosila, jestli by to nemohl jít říci také tátovi, tím by bylo potvrzeno, že se fakt snažím, i když mi to tu nikdo nevěří :)