středa 30. června 2010

Školková stručná

Vojtíšku není Ti líto, že dneska jdeš do školky naposledy?
Není, maminko. Já jsem jád.

Léto

Konečně léto, čas trávíme na zahradě s kamarádem sousedem Adámkem, co se s ním dá hrát na opíkanou. Jo a taky umí parádně ten bodypainting a je vcelku jadrného vyjadřování. Tuhle stáli všichni tři s Aničkou a rytmicky řvali směrem k fabrickým barákům - Cikání zasr.ný. Tak to jsme jim tedy rázně zatrhly.

Když nejsme na zahradě, válíme se u babičky u bazénu. Dokonce i Majdulka si dává říci. Hlavně když tam je Vojta, to se chechtá a až se za břicho popadá, nevím, co je na něm tak legračního.

Když nejsme tam ani tam, jsme s třeba na panče na kafíčku a džusíku a svíčkové... Jen aby s holkama už konečně začala být nějaká legrace, Martínek se totiž moc dlouho nezdržel. Jo a mají tam báječnou lanovku.

pondělí 28. června 2010

Plavčík

Byli jsme ve Vsi. Chlapi čistili bazén. Děda tvrdil, že voda má necelých dvacet. Hmm, měla osmnáct. Přesto se šli koupat. Nevěřila jsem, že tam Vojta teplomil vleze. Vlezl. A co víc...
Když vylezl, Luky tam ještě plaval zachycen chodidly za okraj bazénu. Vojta ho chtěl polechtat a odstrčit mu nohy do vody. Jenže jak tu tátovu nohu odstrkával do vody, zapomněl se pustit. No zahučel tam po hlavě, voda se nad ním zavřela. Luky se otočil a hrábnul po něm.
Nevím teda jestli utrpěl šok, nevypadal na to, ale vůbec se nenapil, vůbec nekuckal. Koneckonců ani moc nebréčel, asi mu nejvíc vadila voda v očíčkách, ta naše cimpdlína. Mně to přišlo jako zázrak.
No a pak všem vypravoval, že už umí skákat šipku do vody.

pátek 25. června 2010

Na co si budeme hrát?

Mami, až přijde Adámek tak si budeme hrát na honěnou.
Ano, a na co si ještě budete hrát?
Na opíkanou, na autodjáhu...
No jasně a nebo na schovávanou.
Na schovávanou to je jako na opíkanou.
Jakou opíkanou, jak se to hraje? Jediné co si v tu chvíli dovedu představit je že jeden druhého napíchne na klacek a pak s ním otáčí, trochu morbidní ale nic jiného mě opravdu nenapadá.
No to se schováváš a počítáš jedna, dvě, tři, už jdu.
Matčiny mozkové závity zašrotovaly no jasně přece na pikanou.

pondělí 21. června 2010

Nešlápni krokodýlovi na hlavu

Nějak nám ten víkend v poklidu plynul, asi nám bylo třeba nějakého vzrůša.
V neděli odpoledne jsme se vydali na výlet k Plačtivé skále - na soutoku Říčky a Zdobnice. Zaparkovali jsme v Pěčíně dole u mostu a vydali se po levém břehu nahoru na cestu, kterou jsme sešli zpět k řece k pile. Tam podél řeky, pak přes houpavý most na pravý břeh k chatové osadě a pak už nás pohltila džungle.

Maminko, víš ty koženy to jsou potopený krokodýlí hlavy, nešlapej na ně.

A větve přes cestu byly hadi a když těch větví bylo moc byla to rovnou chobotnice.

Přes skály, přes kameny, přes kořeny, trávou vyšší než Vojta... V půlce už jsme toho všichni měli dost, ale při představě cesty zpět jsme zatli zuby a šli dál. Vojta skoro nezavřel pusu, já ho přidržovala za kapucu, protože cestička nebyla tak široká, abychom se tam vešli oba. Doufala jsem, že neškobrtne a oba se nesesunem z několikametrového srázu do řeky. Majda stratila dudlík v kapradí a pak už jen řvala a řvala a řvala. Luky to snášel statečně.

Nikdy jsem netušila, že dokážu přidušená s Vojtou na zádech (držící se zuby nehty a škrtící matku) balancovat na kládě nad vodou. To byl teda adrenalin.

No ale přežili jsme, skálu jsme viděli i soutok - je to tam moc pěkné, doporučuji, ha ha. Mě se to moc líbilo a jsem ráda, že mám takového muže, který tohle všechno se mnou podniká.

Vede tam ještě turistická modrá, tou jsme šli zpět, taky není špatná, ale survival je survival, že jo.

Dokument

Dokument nejtěžší volba

Moc krásné, zajímavé. 3 ženy, 3 různé pohledy na svět. Nevěřím tomu, že se smrtí miminka se dá smířit s takovým klidem, který dvě z nich údajně cítily. Věřím, že se snažily být statečné, ale smutek nad strátou je přirozená věc a je osvobozující si to připustit, myslím.

pátek 18. června 2010

Majdulčin režim v roce

To jen abych nezapomněla, jak to bylo s Vojtou si už vůbec nepamatuju.

Ráno vstáváme po šesté, dostane mlíčko od maminky, která využívá drahocenných chvilek ležmo k pomalému probuzení. Pak nastává ranní hygiena a snídaně.
Mezi sedmou osmou půlka chlebíka s máslem na housátka. Spousta legrácek s bráchou, který pro samé blbiny nemá čas se najíst.
Kolem desáté následuje mlíčko/kaše v lahvičce a do hajánek.
Budí se kolem dvanácté a pořádně hladová a žíznivá. Slupne tak objem přesnídávky něčeho zeleninového, nejlépe s brokolicí a masínkem, hmm to chutná.
Následuje gymnastika, pejskoběh po čtyřech za mámou atd.
Ve dvě už je hlad na malou svačinku, něco ovocného.
Kolem čtvrté následuje jogurtek a odpolední spánek třeba tak do šesti asi.
Vyspaná do růžova vítá tátu z práce, že jo. To máme všichni společnou večeři, takže taky něco dostane.
No a nakonec mezi sedmou osmou zase kašo mléko v lahvičce a pak koupání a spinkání pokud možno až do rána.

čtvrtek 17. června 2010

Cestou domů

Potkali jsme tmavého souseda, co ohlodával meloun.
Vojta oči na stopkách, mami, cikáni se živí melounem.
Já nehnula brvou, bylo mi trapně, povídám, ano pán jí meloun.
Blížili jsme se k jejich hlavnímu sídlu, šlo do tuhého, mám vždycky strach, že si to se mnou někdo přijde ručně vyřídit.
Chtěla jsem odvést od tématu: My jsme měli taky meloun viď? Marná snaha.
Vojta, mami a co cikáni udělají s tím zbytkem? A hned vydedukoval. Spálí ho a pak je z toho smrad....

pondělí 14. června 2010

Sklizeň

Dneska jsme sklízeli třešně. Luky vytáhl kosmický žebřík a chvíli ho montoval a přenášel a přemontovával a přenášel na druhou stranu stromu a zase zpátky. Měla jsem jich asi pět. Majdulka půlku rozmatlanou po triku. Vojta tak patnáct. Luky deset. A je po sklizni... Zbytek - asi třicet - sežrali kosáci. Tak zase za rok.

Víkend

Tak nevím, co napsat k víkendu. Jedním slovem super, pohoda, zahrada, grilování, kamarádi...

V neděli jsme vyrazili na menší výlet, ke Studánce, na Blatiny, na Končiny a pak k babi a dědovi do Dlouhé Vsi. Vojta usnul už za barákem v kočárku, Majdulka statečně vykecávala. Na Končinách byla sváča v trávě a pak už Vojta ujížděl na odrážedle a my za ním běželi, jak magoři fakt, dávali jsme si s ním závody.

čtvrtek 10. června 2010

Mamky na tahu

Dojela Janča s odřeným Davídkem. Tatínek ho vysypal z kočárku, maminka to bere sportovně. Obhlídli jsme nový byteček a vyrazili s Dančou a Anežkou na Panču. Davídek usnul, Majdulka usla. Najedli jsme se báječně.

Ze školky mi nevolali, Vojta to zvládl i se spaním. Jiřka to v práci zvládla jako fromule jedna s vrtulí u zadečku, o půl třetí byla na autobusáku, vlastně dřív. Anička běžela ze školky a spadla, když volala, že ona nikdy nepadá. Řvala až ke zmrzlináři. Měli vanilkovou a čokoládovou, děti labužnicky olizovaly až měly zmzlinový vous od ucha k uchu.

Jiřka nahodila ještě jednou vrtuli a koupila chlebík a buřtíky - tímto jí velký dík a veřejně prohlašuji, že si ty špekáčky u nás ještě musí vybrat in natura - nebo jak se to jmenuje - prostě má u nás dvanáct špekáčků na ohni s chlebem.

Zahradní sešlost se zdárně rozjela. David vytuhnul, Majda vytuhla, Vojta s Aničkou se cachtali, Anežka tak dlouho přesvědčovala maminku, že se jí spát nechce až ji Danča taky vycachtala v bazénku.

Jo a ještě nesmím Jířo zapomenout na ty koláče... Pak dorazil Luky s autosedačkou plnou dalších špekáčků a piv. Danča něco podotkla o bramborách na loupačku plánovaných k večeři, ale špekáčkům na ohni to nesahalo ani po špičku opékacího klacku.

Tak jsme opíkali a opíkali. Vzbudila se Majdulka, odjela Janča s Davídkem, přijel Luky na kole.

Otevřeli jsme si víno... sluníčko se chýlilo k západu a prosvítalo korunou staré košaté třešně. Majdulka s Anežkou si povídaly u odrážedla. Zpíval kos, nebo co to bylo za ptáka. Voněl bez. Svět tak nějak rozvláčněl a lehce se rozvlnil a to vše jen po dvou deci bílého. No není to krásné??? Je to krásné, že jo holky...
Pak se to teprve pořádně rozjelo, jak je vidět na fotce.

středa 9. června 2010

Den tři - nechce se nám domů

Ráno jsme sbalili, naházeli to do aut a vyrazili ještě na procházku. Takového krásného dne se nedalo nevyužít. Konečně dobrou cestou pro kočárky jsme došli na Ručičky.

Což mi vyvolalo vzpomínku na jeden studený deštivý červencový den před třemi roky. Mlha přede mnou, mlha za mnou, zima jak ... Občerstvení zavřené, dítě kojené...

Tentokrát bylo naštěstí krásně teplo, děti se krásně nabaštily a my vyrazili zpět trochu jinou cestou. Musím říci, že závěr byl trochu survival aneb co kočárky a tatínkové vydrží. Vydrželi. A za odměnu krkonošské kyselo, držková, halušky, palačinka a lívanečky na Dvoračkách. Ještě jsme pohoupali, přebalili a huráá dom.

Ještě v pondělí jsme z toho krásného víkendu měla slunce v duši.

úterý 8. června 2010

Den dva - na Mísečky

Druhý den - v sobotu - jsme se vydali Krakonošovou cestou na Horní Mísečky. Cesta to byla opravdu teréní - nechápu, jak to s kočárkama projeli, ale projeli. Šlo se kolem hezkého vodopádu a cachtacího jezírka. Cachtání se naštěstí nekonalo. Za to byla sváča v trávě, na Mísečkách jsme to vzali busem na Vrbatovu boudu. Tam jsme si užili brusinkový požitek a přes Harrachovy kameny si to namířili zpět na Dvoračky.

Děti už neběhaly tak čile jako první den, Anička vytuhla v nosidle, Vojta ve vozíku s Majdulkou.

Den jedna - k pramenům

Ráno nás přivítalo sluníčko. Sice foukal vítr, ale po týdnu konečně sluneční paprsky. Vydali jsme se za chalupou rovnou do kopce směr pjameny Labe. Kam jsme skutečně došli. Nijak útulně na té fučivé pláni nebylo, proto po rychlé svačině jsme se šli schovat na Labskou boudu. Naposledy jsme tam byli před čtyřmi lety a nebylo to nic moc - hmm od té doby se to vůbec nezměnilo.

Cestou zpát děti chvíli tlačili Majdulku ve vozíku, ale největší pracant byla jednoznačně Anička. Tak se do toho opřela, že chtěla tlačit i dolů s kopce. Nakonec ušly/uběhly asi 9 kilometrů. Na chalupu jsme se vrátili asi dvě hodiny před večeří a nemělo to chybu. Houpačky, výhled, slunce...

pondělí 7. června 2010

Deštivý čtvrtek

Od rána leje, balím, děti škodí. Odvážím je k babičce a dobaluji bez asistence, jaký to luxus. Po obědě vyrážíme vyzvednout Lukyho z práce, což obě holátka prospí a míříme do Krkonoš. Pro změnu přestává pršet.
U benzinky nakrmíme, napojíme, přebalíme a jedeme dál.
V Rokytnici kolem fotbalového hřiště a pak do neskutečného kopce až na Štumpovku, počasí je tam nahoře příšerný. Ale věříme rosničkám...

úterý 1. června 2010

Velká oslava

Majdulčin velký den, no nééé, první narozeniny. Zamačkávám sentimentální slzu v oku. To byl ale báječný den... Vloni touhle dobou... Jeden z nejkrásnějších v mém životě. Jestli i v Majdulčiným, to asi ne, protože si to určitě nepamatuje, ha ha.
Oslava byla už v neděli, s gratulanty se dveře netrhly. Užila si to náramně ani pak z toho nemohla usnout.