úterý 27. července 2010

Botičky

Majdulka dostala k svátku první botičky - princeznovské. Teda ona ještě nechodí, ale leze, tak to jsou spíš lezečky. Číslo 19 - trochu mě to překvapilo, holky mají prý 17. No tak asi budeme mít křehkou dívku s velkou nohou.
Zatím si naše batole zvyká, někdy útrpně snáší, jindy se vzteká. Hodný bratr občas pomůže sundat. Už vím, že kupovat první boty na suchý zip není úplně nejlepší...

čtvrtek 22. července 2010

Vyznání

Drahý Chodure,

vůbec tě neznám, nevím, jak vypadáš, i když jsem tě asi jednou viděla v jakémsi pořadu, kde kdosi hledal superstar, nebo kýhovýra, ani nevím, jestli jsi vyhrál.

Avšak naše teta se do tebe zbláznila, to můžu napsat, ona to veřejně vyhlašuje. Máš na ni blahodárný vliv. Změnila se z maniakální okopávačky, z nervozní čekatelky na sebemenší plevel na usměvavou vyrovnanou důchodkyni, tedy většinou. Už nepobíhá nervozně po zahrádce a neupozorňuje mě na každou kopřivu, která zničeho nic, no fakt, vyroste na mně přidělených platážích.

Jo a dokonce si občas i zpívá nahlas. A na tuhle jsem viděla na její vypiplané skalce pampelišku!

No abych nelhala, my tě vlastně trochu známe. Tedy tvé písničky. Někdy nám vyhrávají celý den a i dlouho do noci. Holt to tu není zvukově izolované. Ale co už, za ten klid a pohodu to stojí.

Až bude nejhůř, koupíme tetě sluchátka.

Chodure, ještě jednou díky.

úterý 13. července 2010

Nejkrásnější

Děti prý jsou nejkrásnější, když spí. Foceno asi v jedenáct v noci, v nejhlubším spánku.

Vařím

Vařím oběd, udělám toho víc, aby měli kluci k večeři, si říkám. Prostírám na balkoně na stůl, volám Vojtu a Bóžu, Adámek kamsi běží. Naivně si myslím, že na oběd. Ptám se Vojty. Prej se šel zeptat maminky, jestli s námi může obědvat. Hmm, dobrý no. Za chvíli je Adámek zpět. Prej může. Ještěže jsem toho udělala víc.

Chutná mu náramě. Třikrát si přidal. My jen zíráme. K večeři zbylo tak na tři lžíce...

Na čekané

Majdulka pochoduje kolem zábradlí na balkoně. Tváří se jak lev v kleci. Chtěla by ven. Lézt po chodníku, ožírat křídy, olizovat kameny, lumpačit s klukama. Občas na ně hýká a směje se, snaží se je nalákat. Když přiběhnou blíž je v sedmém nebi.
Po trávě lézt nechce. Položena tam tváří se nešťastně a přešlapuje. Tráva už ji ani nezajímá ze zkoumacího a žracího hlediska. Trávu prostě nebrat.
Tak já ji asi na ten chodník vypustím a večer jí s Vojtíkem pořádně vydrbeme černá kolena.

pondělí 12. července 2010

Beskyde, Beskyde

No kdo že to ide? Teda išel?
Černá trojka s rodinkama. V HHH bylo příjemně. Valaši jsou neskutečně milí a pohostinní lidé.
Měli jsme se prostě báječně.
Viděli jsme:
Grůň a Švarnou Hanku,
skanzen samozřejmě, větrný mlýn, Vojta se dmul pýchou, že je mlynář (zatáhl za špagátek a mlýn spustil),
Srdce Beskyd (pozůstatek komunistických rekreací) a zmokli jsme na kolách durch,
naši kamarádku Míšu a Jasmínku a Amáni (jsme rádi, že nám setkání dopadlo),
dobyli jsme Radhošť (spolu s ostatními davy),
konečně dokončili cyklovýlet k Srdci Beskyd a Šanci (byla to místy drsňárna),
no a nakonec jsme přeci jen dali ty Hukvaldy (a nelitovali jsme).
Škoda, že už je po všem, uteklo to jako voda.

pátek 2. července 2010

Poprvé

Zase jednou poprvé, tedy vlastně ne, ale po hodně letech, po kolika asi? Prala jsem šatečky na panenku a nějak sentimentálně mi došlo, že mám opravdu dceru. Už se těším, až spolu budeme dělat ty holčičí věci - vozit panenky v kočárku, houpat, koupat, přebalovat, převlékat... To bude bratr čubrnět.

Tak nějak mi vrtá v hlavě, jak dlouho si vlastně holky hrají s panenkama? V první třídě asi ještě jo. Ve dvanácti už určitě ne.

Pejsek

Jdeme kolem sochy " Bylo nás pět." Jsou tam vypodobnění i s míčem a pejskem.
Anička - Vojto pojď si pohladit pejska. Ale nemusíš spěchat, on je celej dřevěnej, on neuteče, neboj.