středa 21. září 2016

Včera

Když o tom tak přemýšlím, včerejšek byl mezník. Mezníky jsou různé. Ty naše se posledních pár let točí kolem dětí.

Od poprvé se usmál, vyčůral na nočník až po - včera odešel do školy v mých ponožkách, padly mu jako ulité. V devíti letech... kam to lidstvo roste. 

Mezník - poprvé svíčková s pěti - už padl tak před půl rokem, od té doby slyším v pravidelných intervalech: "Mamí, já mám hlad!" Už se těším, až se přidají Mája s Matesem, pořídím si várnici pro školní jídelny.

Na oblečení si taky budu muset začít zvykat, až povyroste Mája, nezůstane jen u ponožek :)

neděle 4. září 2016

První školní

Už je to tady, jak jsem na začátku prázdnin prahla po řádu a organizaci, teď jsme si na prázdninový rytmus zvykli a lebedili si v chaosu.

Bohužel, prázdniny utekly jako voda a už jsme rovnýma nohama v obalování, shánění bačkor, cvičebních úborů, temperek...

Po jednom z mnoha útoků na papírnictví jsem rozdělovala kořist. Vojta popadl svůj nový trojúhelník a čte: "Ne-zlo-mi-tel-ný! Jé, mamí, je opravdu nezlomitelný?"
Zakoulím očima, nasadím ten nejpřísnější výraz: "Vojtěchu, ať tě to ani nenapadne zkoušet nebo ..."
Vojta nasadí výraz žák vzorňák: "Mami, máš pravdu, musíš na mě být drsná, nic jinýho na mě neplatí! Když ho zlomím tak si ho zaplatím a ještě alespoň týden budu bez televize."
.
.
.
Za nějakou dobu kontroluju, jestli mají všechno nachystané: "Vojtěchu, doufám, že sis sbalil tu žákovskou...?"
Vojta otevře aktovku: "Vidíš, mami, je tam, seš na mě drsná a vidíš, šlapu jako hodinky."