pondělí 30. května 2011

Výlet na Kuks

Na minulou neděli byl naplánován rodinný výlet na Kuks (když to srovnám s tím výletem na Kokořín...). Vše bylo dopodrobna zjištěno - trasa z průvodců, z internetového vyhledávače vlakové spojení, z google satelitních map parkování.
Vyrazili jsme z vlakového nádraží v Dvoře Králové (Vojtovi jsme taktně zamlčeli, že je to TEN Dvůr Králové, co tam je zoo). Místo toho jsme slíbili jízdu vlakem zpět z Kuksu.
Vojta byl ještě v "klidovém režimu", tak jsme táhli vozík. Vojta byl blahem bez sebe. Po kom je takový "sportovec" stále pátráme.
Cesta vedla lesem, děti se bavily házením kamenů ze stráně a my jen trnuli, aby se toho kamene nezapomněly pustit a neskutálely se ze srázu.
Dám sem i jednu sourozeneckou, až se zase pohádají, abych se měla kam jít uklidňovat, že jim mám dát ještě šanci.
 
Kolem studánky, Braunova betléma...


Na příště jsme si nechali novou křížovou cestu se čtrnácti zastaveními.
Nevím, jak se to mohlo stát, někde se musela stát chyba. Na Kuks jsme doběhli s jazykem na vestě, prohlídli schody a jako ohnivá čára prosvištěli kolem hospitalu na nádraží, tak akorát na vlak. Děti celý fičák Kuksem prospaly, vzbudily se až na nádraží.


Na nádraží v Kuksu se ocitnete v úplně jiné době...


Jízda zpět vlakem trvala asi sedm minut, ale děti byly nadšené.
A příště snad už opravdu uvidíme i ten Kuks.

sobota 28. května 2011

Mrkváč

Mrkvový koláč podle anglického receptu mojí turecké kamarádky Dilek

původní recept je na menší pekáček nebo do koláčové formy:
2 hrnky hladké mouky
3 lžíce skořice
1 hrnek cukru (1/2 hrnku)
1 prdopeč
smícháme
3 vejce (někdy 2 někdy 4 je to fuk)
1 hrnek oleje - olivový a slunečnicový
spoustu slunečnicových semínek, hrozinek
úplně nakonec přidáme dvě nastrouhané mrkve

No a ten samý recept s vylepšením a úpravou na velký plech:
3 hrnky mouky (1 špaldové, 1 celozrnné pšeničné, 1 hladké)
3 lžíce skořice
1/2 hrnku cukru (nebo 1/4 a zbytek medu)
1 prdopeč
smícháme


4 vejce (když jsou)
1 hrnek oleje - smícháno olivový, slunečnicový, trochu másla
smícháme
přilejeme kefír do požadované hustoty, aby se to dalo nalít (nahňácat) na plech
pak přidáme
slunečnicová semínka, hrozinky, brusinky...
3 menší mrkve nastrouhané



Pečeme na 200, až se nebude lepit na špejli. Tentokrát se mi nepovedl dozlatova, ale když u toho člověk dělá tisíc dalších věcí, je rád, že není na uhel.

Že by v tom ta mrkev byla nějak extra znát, to teda není, je to taková jedna zdravější buchta. Prostě varianta na hrníčkovou buchtu.

pátek 20. května 2011

Hláška týdne

Vojta se díval na televizi. Já jsem myla Madlenku, táta pracoval v kuchyni.
Vojta volá: "Zastavte mi tu televizi, potřebuju čůrat! Zastavte mi to!"
Pak už zoufale: "Tak vy mi to nezastavíte?"
Bohužel, nikdo neměl ruce volné.
Vojta odběhl na záchod.
Za chvíli přišel Lukáš v záchvatu smíchu.
Prý ze záchodu slyšel Vojtu: "Čurej, pinďo, čurej rychle, ať to stihnu!"


PS: Vypadá to, že angínu jsme konečně vyhnali z naší rodiny, hurá, hurá, hurá. Vojta má ještě příští týden klidový režim, ha ha. Jak udržet pytel blech v klidu, no nevím. Ale jsme konečně zdraví.

pondělí 16. května 2011

Krabice od piva

Děti dostaly od tatínka krabici od piv na hraní... To zní fakt dobře.

My moc pivo nekupujeme a děti mu ji sebraly. Prosím hračky mají. Nejsou odkázány jen na kousky dřívek, motouz a krabici od piv, to opravdu ne.

Navíc krabice podporuje dětskou představivost. Majda si z ní udělala nákupní tašku, Vojta ji využíval jako vrakoviště autíček.

Ale zas ta skrytá reklama, nikdy nemůžete vědět, kdy se vám to oklikou vrátí. Asi budu muset s Vojtou hodit řeč na téma alkohol. I když jak tak pozoruju Madlenku, bude to asi jednou pěkné éro. Vojta je vzorňák, Majda éro.

Abych neodbočovala. Pak nám do schránky přišlo Sluníčko a v něm vystřihovánka Šípková Růženka. Ještě si Vojta vyžádal takové to zatahovací - oponu (posloužil zbytek šatů do tanečních).


Tradááá a výsledek:


Zatím jsme měli jen jedno představení, ale brzy to rozjedeme ve velkém. Opona se netrhne. Bohužel se nám z produkce stále nedaří eliminovat pomocnici Majdu. Nejraději odlepuje postavičky od špejlí nebo popadne celé divadlo a zdrhá...

O chlapském myšlení

Představte si situaci - žena/matka nemocná, muž/otec vzal děti ven na zahradu.

Co byste tak jako čekali, že tam budou dělat?

Moje představa byla, že muž tam jde jako OTEC, tudíž se o děti postará. Že priorita jsou děti. V mezičase, když uvidí, že děti se zabraly do hry na pískovišti, sem tam něco uklidí, opraví, poseče, přiřízne. Ovšem jedním okem bude sledovat, zda dětem není teplo/zima, nemají žízeň/hlad. Potud můj - ženský názor.

Ne tak mého muže. Když jsem před polednem vyhlédla před dům, naskytl se mi tento pohled. Lukáš zaníceně pracuje s vapkou, všechno kolem, na co pohlédnete, bylo čisté. Zahradní nábytek, lavička, schodiště i zeď, právě se dokončovala očista chodníku. Děti v poledním žáru stále ještě v mikinách a bundičkách od rána. Vojta se válel po popelnicích před brankou. Majda stála na trávníku, koukala na tatínka a řvala jak tur (bojí se vapky).

Sešla jsem dolů, dát dětem alespoň pití a banán. Muž byl evidentně spokojen s vykonanou prací a dle svého nejlepšího vědomí oprávněně očekával slovo uznání za vykonanou práci. Očekávaného se mu nedostalo, skoro bych řekla právě naopak. Prostě nám ženskejm se furt něco nelíbí.

Nějak jsem si nedokázala patřičně vychutnat čistou lavičku, schody a okolí, neb můj zrak byl zkalen rozhořčením nad uřvanou Majdou a zváleným Vojtou.

pátek 13. května 2011

Bloggere

Hele bloggere neštvi a naval můj poslední článek i s komentáři a fofrem!

Marino díky!!!

úterý 10. května 2011

Marodění

Po dvou dnech v horečkách a po léčebném víkendu je mi stále nanicovatě. Na náladě nepřidá, že Vojta má od neděle horečky a mandle jak švestky.

V pondělí babička odvezla zdravou (Ježíšku, prosím tě, ať to vydrží) Majdulku, aby ji chránila od nákazy, a zůstali jsme doma s Vojtou. Dva marodi. A my si to teda užívali. Těch pohádek, co jsme viděli - smích léčí. Knížky si prohlíželi - přítel člověka. Svorně vytuhli po obědě - spánek léčí.

A co je ještě u nás nového? Venku je nádherně, zahrada zaplevelená, podlaha samý drobeček, živiteli docházejí čisté ponožky...

pátek 6. května 2011

Óda

Óda na maminku a na ibalgin.

To je tak krásné se zase na chvíli stát tou malou nemocnou holčičkou, o kterou se maminka postará a všechno zase bude brzy dobré. Mám angínu - jen na jedné straně, nemůžu polykat, krk mám k jedné straně a taky jsem netušila, že ucho může bolet tak hluboko do hlavy. Co dělají lidi, kteří tohle prožívají oboustanně nechci ani pomyslet, asi se nechají uvést do umělého spánku a probudit se až bude po všem.

Moje zlatá maminka sbalila ráno děti a odvezla je (kam to nepátrám, vím, že o ně bude dobře postaráno), abych já mohla upadnout do mrtvolného spánku.

Z toho jaké je tu vedro, jsem usoudila, že mám horečku, měřit netřeba neb jsem na umření tak kolem 37,7 teď to tipuju tak 37,9 - fakt drsný. Mít 39,5 jak Majdulka minulý týden, tak už ležím hrobníkovi na lopatě. A to jsem ji matka drsoňka nechala pěkně v té horečce "propéci", aby se jí posílil imunitní systém.

Jsem pokrytec. Přiznávám.

Já si hned zobla paralen, nezabral. Ve svých kristových letech jsem tedy poprvé ochutnala ibáč... Vám teda řeknu, nic lepšího jsem už dlouho nejedla. Kouzelný růžový lentilky. Ten svět je hned veselejší. Doufám, že milý přijede dřív než vyprchají účinky. A taky se jdu rychle najíst a napít, dokud to trochu jde.

Hmm, muž se opozdil, z práce přijel, když účinky už skoro vyprchaly, ještě jsem to dotáhla na rezervu, děti byly vcelku hodné, tiché, empatické. Avšak večeři jim musel zajistit, to už jsem jaksi neustála. Vojta mi nosil polštář a vytrvale mi ho cpal pod záda, kdykoliv jsem si někde sedla. Majda teď všem ukazuje krček a prej: "Máma, auu."

Dneska odpolko vytáhneme doktorskou sadu a nádobíčko a bude se pečovat o maminku.

Hezký den - už jsem se snad odrazila ode dna.

úterý 3. května 2011

Májový

Třešeň za to může, že jsem prvomájový bulík, odkvetla, nevydržela. K Máchovi na Petřín je od nás sakra daleko. O to víc mě budou muset celý rok pusinkovat, když to na prvního máje prošvihli, no ne?
Moji chlapi.

Vojta si s Majdou hraje na policisty a na zloděje. Majda bezhlavě prchá, jednou jako zloděj, jednou jako policista. Směje se u toho od ucha k uchu a je jí to putna, jestli prchá před zákonem nebo ne. Čím víc běhá, tím víc padá. Naučila jsem se detekovat závažnost podle zvuku dopadu. Když to pleskne, je to dobrý. Když to zaduní, je to horší. Řev následuje vždycky.

Hit posledních dnů je píseň - cituji Majdulčino provedení, položí si hlavu do dlaně a spustí: "Hají, bejí, ňoněěě, žejííí. Což obvykle znamená - pro dnešek končím a jdu spát.


Stále mě fascinuje, jak se dokážou potrápit (porvat naštěstí ještě ne) a vzápětí vyšvihnout takovou ukázku sourozenecké soudržnosti, že dojatá matka zatlačí slzu v oku. Dneska se Majdulka sápala na gauč, chtěla jít za Vojtou skákat (že to mají zakázáno o tom pomlčím), nutně potřebovala sundat bačkorky. Jednu servala, druhá jí nešla. Vojta zakročil: "Mamí, potřebujeme pomoci s bačkorkou." Uvolnila jsem uzel a Vojta: "Dobrý, mami, to už zvládnem."