Vyrazili jsme z vlakového nádraží v Dvoře Králové (Vojtovi jsme taktně zamlčeli, že je to TEN Dvůr Králové, co tam je zoo). Místo toho jsme slíbili jízdu vlakem zpět z Kuksu.
Vojta byl ještě v "klidovém režimu", tak jsme táhli vozík. Vojta byl blahem bez sebe. Po kom je takový "sportovec" stále pátráme.
Cesta vedla lesem, děti se bavily házením kamenů ze stráně a my jen trnuli, aby se toho kamene nezapomněly pustit a neskutálely se ze srázu.
Dám sem i jednu sourozeneckou, až se zase pohádají, abych se měla kam jít uklidňovat, že jim mám dát ještě šanci.
Kolem studánky, Braunova betléma...
Na příště jsme si nechali novou křížovou cestu se čtrnácti zastaveními.
Nevím, jak se to mohlo stát, někde se musela stát chyba. Na Kuks jsme doběhli s jazykem na vestě, prohlídli schody a jako ohnivá čára prosvištěli kolem hospitalu na nádraží, tak akorát na vlak. Děti celý fičák Kuksem prospaly, vzbudily se až na nádraží.
Na nádraží v Kuksu se ocitnete v úplně jiné době...
Jízda zpět vlakem trvala asi sedm minut, ale děti byly nadšené.
A příště snad už opravdu uvidíme i ten Kuks.