pátek 30. června 2017

Jednoho krásného dne - bylo to tuším minulou neděli, jsme už nevydrželi poslouchat to věčné - Majdo, nečum - Vojtěchu nech mě.

Nastala akce kulový blesk a z jedné místnosti jsme vytvořili Majdin samostatný pokojíček. Ve svém pokoji má svůj stůl, svoji postel a svůj nepořádek. (Ještě i dost nepořádku společného, ale všechno bude.)
Pod rouškou noci tajně stěhuji různá infantilní hrkátka, trosky plastových autíček, vypsané fixy... do odpadkového koše, protože za světla musí každý kousek projít kolem komise sestávající se ze 3 zoufalců, co tohle letadýlko bez křídel zrovna nutně potřebují a nedokáží si svůj další život bez tohoto unikátního kousku představit...

Netrvalo dlouho a na dveřích se objevilo toto:


Postupně jsem pročítala body, zastavila se u pětky "Bude tady vždy pořádek."
Povídám si pro sebe: "Ten bod pět je asi přání, nesplnitelné přání..."
Muž mi nakoukne přes rameno: "Ne to psala Majda pro tebe!"


Včera se ptám Majdy: "Kde je Vojta s Máťou?"
Majda klidně téměř neodtrhne oči od knihy: "Válej se v mým pokojíčku. Já tam nesmím pod pokutou 200 Kč, říkal Vojta."



pondělí 19. června 2017

Historky "z natáčení"

Jedno takové hezké všední odpoledne.

M: "Vojto, zahraj na kytaru, už jsi dlouho necvičil!"
V se na mě dlouze zadívá: "Mami, ty mně musíš tu náladu za každou cenu zkazit, viď."




Na výletě využiji chvilky osamění s nejstarším synem, mám takové černé svědomí, abych něco nezanedbala. Muž se k ničemu nemá, tak se do toho musím pustit já...

M nejdřív hezky polehoučku: "Vojto, hele, nechceš vědět, jak se dělají děti?"
Vojta bez zájmu: "Ani ne, nějak mě to nezajímá, na to mám ještě čas, až budu dospělej."
M spadlá z višně - nevěřícně: "Tebe to fakt nezajímá? Holkám už určitě rostou prsa, dospívaj."
V: "Ne, my se s klukama bavíme o úplně jiných věcech."
M - v zoufalství vytahuju poslední trumf (můj nejtěžší kalibr) z rukávu: "Ty nechceš vědět, co to je sex?"
V odbíhá do lesa: "Helé, Matěj našel houbu!"
Tak nic no, asi to vysvětlím Majdě, to je zvědavá ženská, a ta už to rozšíří dál :)




středa 14. června 2017

Králický Sněžník

Od malička - lépe řečeno od doby, co jsme se ve škole učili o Jednotě bratrské a o bibli kralické, představovala jsem si jak bratři v nepřízni osudu v malé kamenné pastoušce, bičováni větrem na vrcholu Králického Sněžníku píší písmenko po písmenku. Dobře tak když ne přímo na Sněžníku tak dole v Králíkách v malé prosté chaloupce ukryti před světem...

Není to tak dávno, co jsem se dozvěděla pravdu, teda osobně mi ten Králický Sněžník s pastouškou přijde o mnoho romantičtější.

Králický Sněžník je a asi už i zůstane mojí nejoblíbenější horou. Dávám si závazek na Králičák každý rok alespoň jednou. Letos už máme splněno.

V pátek nás vyložili na chatě Návrší, kde jsme přespali a po vydatné snídani vyrazili oklikou - nakonec to bylo 18 km (protože přímou cestou to je pro náčelníka naší výpravy a otce živitele v jedné osobě moc blízko) na vrchol Králického Sněžníku a na Schronisko na Sniezniku, kde jsme Máje omyli rozbité koleno. Musím pochválit všechny účastníky výpravy, ani moc nebrblali a šlapali jako hodinky cestou necestou (muž má zvláštní oblibu ve zkratkách - horší a o to delší cesta), ale zas to je trochu vzrůšo.

Máťa nedal jinak než že si ještě před chalupou začutá fotbal (po 18 km tůře!, začínám se v naší tlupě výkonnostně dost propadat). Při slunce západu jsme povečeřeli boršč a přespali do druhého dne. V noci nás omylem přišel navštívit husky - to když při nočním výletu na onu místnůstku nezavřete pořádně dveře od pokoje.

Zpestřením byla i ranní tlačenice ve frontě na míchaná vajíčka a kávu, v polštině jsou některá slova tak podobná, až je to úplně matoucí, takže nikdy úplně přesně nevíte, co jste si objednali. Vydatně posilněni a po Majdině ranním pádu přímo před chalupou na to samé rozbité koleno, jsme vyrazli přes Malý Sněžník na rozhlednu Klepáč (Trojmorski wierch).

Úžasně krásná cesta, skoro bych řekla, jak cesta Krakonošovou zahrádkou. Rozledna na Klepáči mě láká od naší první letní výpravy na Dolní Moravu před pěti lety. Svou nenápadnou jednoduchostí a opuštěností tvoří protipól stezce v oblací a celému tomu humbuku kolem. Užili jsme překrásného výhledu, poobědvali na skalách a seběhli dolů do Dolní Moravy na autobus domů.

Čekala jsem s uveřejněním na fotky, ale radši je doplním příležitostně.