sobota 15. června 2013

Zahradní slavnost

Vždycky žasnu, čeho jsou paní učitelky ve školce schopné. Tentokrát nebylo klasické odpoledne s rodiči zakončeno tradičním opékáním vuřtů. Pro nepřízeň (proměnlivost) počasí se přikročilo k náhradnímu řešení. Prý "malému" občerstvení. A to jsem nezmínila spoustu soutěží, výzdobu, nezdolnou energii a neutuchající humor. Smekám.


Naše Mája

Naše Máje je ... jak to jen popsat a vystihnout. Naše Majdulka je přírodní úkaz naší rodiny. Zatím marně pátráme, po kom podědila geny.

Přírodní úkaz - už čtyřletý. Moc ji miluju, i když většinou nechápu. Nějak se do ní nedokážu vžít. Nemá to s námi, holka naše, lehké. (Opačně lze říci totéž.) Každý den zkouší moji trpělivost, každý den přemýšlím, zda by bylo lepší pořídit si boxovací pytel, či si dát pár koleček běhu po přilehlém okolí nebo jen tak v naprosté beznaději mlátit hlavou do zdi.

Je to absolutní kliďas, kterého z jeho vražedného hlemýždího tempa nevytrhnou prosby, zákazy, vyhrožování, psychické vydírání ani nějaké to plácnutí přes zadek v záchvatu naprostého zoufalství. Ano, tak hluboko jsem klesla, marně. Naopak, věřím, že kdyby nás náhodou postihlo zemětřesení, s Majdou by to rozhodně neotřáslo. Kolem ní by padaly stropy, bortily se zdi a ona by si polonahá zasněně koulela s míčem sem a tam.

Nedávno jsem potřebovala jít s Matýskem k doktorce. Muž se mě ptal jak to udělám, když mám doma i Majdu. Jestli radši pojedu autem nebo půjdeme vražedným tempem pěšky. Pak povídá, víš co, pošli ji do pokojíčku obléknout ponožky. Až se vrátíš s Matýskem za dvě hodiny od doktorky, najdeš ji tam stále ještě bosou.

Přitom ve školce to vypadá, že stíhá :) asi je vláčena davem, nebo tam jsou ještě větší flegmatici :)




Pan Lorenc




Vojta to spunktoval. Posadil Matýska do kočárku pro panenky a drandili bytem tam a zpět. Oba nadšeni. Pak převzala štafetu Majda. Vození dostalo zcela jiný rozměr. Z řidiče formule jedna se stalo miminko. Vozila a zpívala. Matýsek tuhnul a tuhnul, trochu se sesul. Nožkama drhnul o zem. Majda neslevila, drhne nedrhne tlačila ze všech sil a zpívala až to Matýsek již déle nemohl poslouchat a usnul.



úterý 11. června 2013

čtvrtek 6. června 2013

Chřest

I podlehli jsme reklamě a zakoupili ten vychvalovaný lahodný český chřest. Vyzkoušeli jsme hned několik receptů (muž je megaloman, jeden svazeček mu nestačil).

Dětem jsme k nedělnímu obědu předložili chřest zapečený s prosciuttem a parmazánem nedůvěřivě na to zíraly, pak doslova ožraly proscitto a oďobaly parmazán, zajedly to bramborama a bylo. Jediný, kdo se chřestu dožadoval a s chutí ho baštil, byl Matýsek.

Každopádně stránky doporučuji, vyzkoušeli jsme toho víc a opravdu vynikající (zvláště rubrika "jednoduché recepty" je moje oblíbená, ono už jen to loupání chřestu, člověka skoro odrovná).

středa 5. června 2013

Trocha té komerční zábavy

Sluníčko už jsme docela dlouho neviděli. Výlet ke koníkům byl zrušen, protože toho bahna a vody všude je zkrátka moc. Potřebovali jsme rozjařit. Řekli jsme si, že dětem (a sobě) dopřejeme nějaké ty endorfíny.





Úžasné, vesničané se vydali do velkoměsta. Užili jsme si to, předpokládaný odjezd byl kolem páté. Nadšení ovšem neopadávalo, tak jsme prodlužovali. Majda usínající na trampolíně neměla chybu, ale za žádnou cenu nechtěla přestat skákat. Matýsek vypadal, že usne v bazénku mezi kuličkama nebo opřený o odrážedlo. Vojta s Aničkou se už jen odevzdaně nechávali požírat a vyplivovat nafukovací rybou. Bylo to krásné a bylo toho dost :)

Příště ("žejtja, maminko, jedem zase," prohlásila Mája cestou domů) vyfotím i ty úžasné malůvky na stěnách.