pátek 30. dubna 2010

Sedí

Majdulka si dneska poprvé sama sedla. Teda mám na tom i já svoje zásluhy, neb jsem sloužila jako předmět opěrný. To mi jde. Ležela jsem na zemi, Majdulka ke mně dolezla, vyšplhala na můj bujný bok až do kleku, chvíli tam tak lelkovala a pak si sedla, ale to ji nebavilo, tak celá vysmátá hodila záda (byli jsme na matraci, takže žádná boule) a šla znova šplhat. To se prostě neochodí.

No tak v deseti měsících se Majdulka sama posadila, teda tak tak, páč zítra jí je jedenáct.

čtvrtek 29. dubna 2010

Jeden řekl.

Babičko žekni mamince kolik mám na tvojí jovnováze, no kolik?
15 kilo.
No to už jsem velkej hlap.

Tatínku, co jsem?
Nevím Vojto.
Velbyba.
A jak se to pozná?
No mám vodo tjisk.
A kde ho máš?
Tady na hlavičce.
Ale já žádný nevidím.
On je ucpanej...

středa 28. dubna 2010

Největší

Největší potupa pro Majdulku je, když musí ležet na přebalovacím pultu na zádech, to se vzteká a hlasitě nesouhlasí.

Největší slast pro Majdulku je, když může sedět na přebalovacím pultě a hrabat se v okolních věcech.

Soutěž

Vyhlašuji soutěž o nejdelší nudli. Největším favoritem je moje pravá nosní dírka, těsně následovaná Vojtovou levou nosní dírkou, pak dlouho nic a pak ostatní břídilové.

Dneska večer si zase šlehnu slivku, tak to na mě nepráskněte. Ještě musím půl hoďky vydržet, pak vykoupat Majdulku nakojit, vykoupat Vojtu, pohádku a umlátit bagrem a pro dnešek bude hotovo.

Howg.

Notorka

A je to tady, 7:47 a já už mám v sobě panáka. Matky na mateřské prý často sklouznou k alkoholismu. Upřímně řečeno, já se nedivím. Avšak mé štamprle je prevence. Škrábe mě v krku. Tak to teda ne. Tady prostě nikdo nemocný nebude.

Vojta dostal na noc olejový hadr a igelit, tak uvidíme - zatím ještě nevylezl z pelechu. Majdulka bude dnes tvrdě od bratra separována.

Radši už běžím, začínají se mi plést písmenka.

pondělí 26. dubna 2010

Nedělní grilovačka

Taková pohodová odpolední až navečerní akce. Maso se povedlo, i když chvíli to vypadalo jak indiánské kouřové signály - když jsem tam nasypala to dřevěné uhlí.

Všichni se doufám dobře bavili, hlavně Vojta, nimral se v mase a zelenině, ale jak dorazi dezert, hned ožil. Babičku Boženku chvílemi plně vytěžoval a dokonce ji odtáhl i na pískoviště. Majdulka házela úsměvy a la měsíček na hnoji. Nechala se chovat od babiček a upejpavě žertovala s dědečkama. Ovšem závěrečné posezení a pohoupání v houpačce ji úplně dostalo.

Třešeň je právě v květu, hučí to pod ní jak v úlu.

neděle 25. dubna 2010

Vláčkem

V sobotu jsme byli na výletě. Možná můžu psát byly páč jen ženy a děti. Tatínkové si užívali klidu a ticha.

My si užívali chození, běhání, courání, kňourání, strkání klacků do vody, čůrání, bafání, hopsání, kakání v lese a na zastávce, přenášení kočárku přes popadané stromy, bolení nožiček, bolení kolínka, šťourání klackem do kaluže, berušky, traktora, koblihy a čokoládky (na buřtíky už nedošlo), všetečných otázek, písniček se smyslem i bez, spousty sluníčka... a hlavně třešínky na celém výletu - vlaku a tunelu. A pak to všechno v autě v zadu usnulo a bylo ticho.

 Teda ticho s trojitým chrápáním. Ať žije mateřství.

Ženy

V pátek jsem vyrazily HK hýřit a na film Ženy v pokušení, ale hlavně opušťák...

Byla jsem trochu nervní, to se přiznám, jak to ti moji lumpíci večer bezemne zvládnou. Ještě ze zastávka jsem mužovi volala, že mu dám ještě instrukce ohledně mlíčka pro malou a tak. Muž se ptá, co dělám. Tak odpovídám, že jedu vlakem do Čast., kde se setkáme s kamarádkou. Prý jestli jedeme na zvířátka, ha ha. Šprýmař, jasně, zažertuji. A mám vás pak vyzvednout, on na to. Už mi tuhne krev v žilách, on na to zapomněl. Jak mohl zapomenout na to, že dneska hlídá děti. No nic, dávám instrukce a doufám, že neházím hrách na stěnu. Pevně věřím, že si nějak poradí. Při nejhorším na mě s Majdulkou do desíti počkají.

Dámská jízda byla super. Doufám, že se na mě holky nezlobily, že jsem je překecala k procházce po starém náměstí, protože bylo nádherně. Nějak jsem si nedokázala představit, že trávíme 4 hodiny v obchoďáku nakupováním. Teď už to chápu, páč za dvě hoďky jsme stihly prolézt jen dva obchody... Kino bylo moc hezké, nasmály jsme se - hlavně jak jsme se potmě rvali mekáčem a padalo nám to do klína, dobře nám tak, neměly jsme to tam pašovat, že jo, ale když oni tam prodávají jen popcorn a colu a to k večeři je fakt divný.

Jo a taky jsem zjistila, že na holčičky se mnohem líp nakupuje, než na kluky, Majdulka bude v létě kočka.

čtvrtek 22. dubna 2010

Můj školkáček

Vždycky když jdu pro Vojtu do školky, mísí se ve mně pocity hrdosti, že to jako zvládá, že už je velkej kluk, takového zvláštního sentimentu, že už to není moje malé batole a samozřejmě velkého těšení, což mě přejde hned jakmile se ho snažím přimět k oblékání.

Miluju ty jeho jiskřičky v očkách, to nadšení, ten údiv. Díky němu se občas můžu zase na chvíli vrátit do dětských let, do světa nekonečně zajímavého, krásného, objevování hodného. Už zase vím: jak chutná sníh, jak se staví silnice a tunely v písku, jak se krásně bydlí v domečku z vrby, jak se běhá v dešti v kalužích, nebo jen tak ležet v trávě a pozorovat mravence... Takových prima věcí, které nás dospělé už ani nenapadnou.

Dobrou.

středa 21. dubna 2010

Hamání

Je to tady. Jak jedna teta trefně včera ve fáry poznamenala, už by nejraději jedla sama. Jaká to svátost plátek rohlíku do ruky, nebo miska těstovin, bouchala jednu penne za druhou s takovou chutí a požitkářským výrazem a já jí zákeřně vždycky přišoupla do pusinky lžičku zeleniny.

Dneska při obědě snědla snad 300ml zeleninové polévky - jo to se hned pozná, že vařila babička - umí prostě. Jo a taky v čem je brokolice, to je teď in. Ale asi v polovině jídla začala kontrolovat každou lžičku a pokud tam byl i miniaturní kousek brambory nebo mrkve, musela ho uchopit do svých párečkoidních neohrabaných prstíků a strčit si ho sama do pusinky, opatlala teda u toho všechno okolo, ale kdo by odolal těm krásným modrým očkám...

pondělí 19. dubna 2010

V akci

Majdulka v akci. Demoliční kojenec, plazí se od jedné hračky ke druhé, tu něco zmačká, tu ožužlá, tu rozboří. Bratr to nese statečně. Buďto řve poplach, maminkoooo. Nebo se začne chechtat a bořit taky, to pak ten pokojíček opravdu vypadá jak povýbuchu.
 
Majdulka objevila, že není jen pokojíček, že hlasy se ozývají i odjinud, její lidé někam mizí a zase se objevují, i vydala se to prozkoumat. Možná prvotním impulsem byla křupka pod stolem nevím. Jenže ouha, práh se ukázal jako nepřekonatelná překážka. Tak se tam šprajcla, napůl najetá na prahu, napůj veselá napůl nadávající. Když už to začínalo vypadat hrozivě, bratr se rozhodl že ji v tom nenechá. Madlenko já tě přetlačím a chvíli se ozývalo jak Vojta zabírá a u toho huláká citoslovce tlačení - tlač, tlač, tlač... Majdulka trochu otlučená, ale v sedmém nebi se doplazila skoro až do kuchyně.

Dneska se již zadařilo stylem plazolezka zdola i práh, byste nevěřili jaká to je bžunda dorazit do kuchyně.

Sluníčkový

Dneska byl další krásný, poněkud chladný, ale sluníčkový den. To je takový neskutečný rozdíl. Dopolko dělali chlapi kolem domu a pak jsme vyrazili opět na kola - to se neochodí.

Do Častolovic na zvířátka, při dojezdu - obě děti spící, obklíčily nás dvě zvědavé důchodkyně s všetečnými dotazy. No alespoň se na nás usmívali. První, co Vojta po probuzení zaregistroval, nebyla zvířátka, park, ale bagry a náklaďáky - protože vybagrovávají jezírko - všude děsné hlíny, bahna... Já být hraběnkou tak zapláču.

Ukecali jsme ho nejdřív na zvířátka, pak na sváču a nakonec teda ty bagry.

Dále jsme pokračovali nějakou novou cyklostezkou - asi to teda nebyla cyklostezka nakonec - směr Třebešov a skončili v Libli. Kopec z Lokota jsme si moc užili, hlavně Luky děti mu k tomu zpívali. Teda Vojta zpíval, Majdulka vyrážela neartikulované skřeky doprovodné. Veselo.

Doma se rozjelo to pravé tóčo, děti byly odpočaté, rodiče ztrhaní, těžko jsme s nimi drželi krok.

neděle 18. dubna 2010

Na kole

Tak jsme vyjeli - na kolo. Vojta natěšený do vozejčku s Majdou, Majdulka tak nějak odevzdaná, otec sportovec natěšený na výkony, matce nějak až pozdě došlo, že to nebude zadarmo, že to bude bolet.

K Ivaňáku to ještě šlo, ale do kopce ke studánce to už dřelo, v půlce cesty ku Jahodové hoře jsem to vzdala a uprosila muže, že do Slatiny a zpět fakt nedojedu. Vzali jsme to přes Jahodov dolů se zastávkou na čůrání probudivšího se Vojty. Pak jsme skejsli ve Vsi a buřtíkovali, když ono to tak po celé vesnici vonělo ohýnkama a buřtíkama.

Cestou domů to zalomila Majduška, ujeli jsme celých 16km, na rozježdění to stačí. Luky si celou cestu pochvaloval, jak se mu s tou károu pěkně jede, no tak jen aby mu to vydrželo.

pátek 16. dubna 2010

Jednomatka

Tak jsme tu zbyly jen my ženy. Vojta je ve školce, teda to je luxus být jednomatka. Jsem si musela pustit rádio, jaký tu byl klid. Teď dám malou spát a to už teda vůbec nevím, co si počnu, ha ha.

Uvařila jsem zelňačku. Pozvala kamaráda s Aničkou. Práskl to ženě. Přišli všichni. Bylo to prima.

Teď jsou chlapi na pivu a ženy na skypu.

čtvrtek 15. dubna 2010

Lékaři

Tak dneska poslední prohlídka, už je ta naše indiánka zdravá. Ještě dobere zítra antibiotika, pak vrazíme nějaké laktobacily a prohlašujeme se za zdravé.

Doufám, že paní doktorku dlouho neuvidíme, nic proti, je milá, hodná a tak, ale ať se nám nemoce zase chvilku vyhýbají obloukem.

středa 14. dubna 2010

Tak jak teda

No z nejhoršího jsme snad venku. Majdulka vypadá jak indián na válečné stezce, neboť vyrážka už jí vyrazila i v obličeji. Hlavně už nehicuje. Nemusím do ní cpát sirupek na kašel 3x denně, pak na teplotu, zůstaly nám jen antibiotika a ty snad dobereme o víkendu, jupijou.

Je teda chuděrka taková rozmrzelá, ale asi hlady - dneska zbouchla k obědu čočku se zeleninou, porci velikosti přesnídávky, notně to zapila vodou, krmila babička, když mě viděla, řvala dokud nedostala mlíčko. Při obědě tak prudila, že dostala do ručky vařenou nudli, pak další, pak další... no kdybyste ji viděli, to byla svátost, vánoce, prostě očička ji zářila, opatrně to držela a vkládala do pusinky, ani kousek nazmar.

Odpoledne zaspala svačinu, hrůůza, po probuzení rychle, rychle nastrouhané ovoce, hmm dobrý, ale málo mámo, tak zase mlíčko, hmm nif mof, mám furt hlad, tak křupičky...

Křupičky kukuřičné už jí moc nejedou, chce to co máme my. K večeři žádná kašička, navalte rohlík, tak po plátkách zbodla půlku kornszpicu (nebo jak se to píše) a mlsně koukala na naši večeři. Večer si ještě úplně vysmátá (nevím to je asi po těch antibiotikách) sosala od maminky, dělala přestávky na paci paci a na řehtání - já fakt nic zábavného nevyprávěla, pak popadla dudlík, dala si ručku na čelo, což znamená, rychle do postýlky a všichni pryč.

neděle 11. dubna 2010

Ideál

Už dlouho o tom přemýšlím. Jak těžké je v našem státě žít podle morálních zásad, nekrást, nedělat podvraťárny - ani ty malinké zdánlivě neškodné. Je to následek komunismu nebo je to taková naše povaha česká?
Něco ve stylu - to jsem jim zase ukázal, jak jsem na ně vyzrál, jak jsem je přečůral. Proč například stále hledat díry a kličky v zákonech je to náš národní sport? Jestli jo tak v tom jsme fakt dobří.

Když jsme nějakou dobu žili v Anglii, taky se mi tam spousta věcí nelíbila, ale měla jsem takový pocit, že se neřídí podle hesla, co není zakázáno je dovoleno, ale podle své cti, podle toho co si myslí, že je správné. Občas jsme jen nechápavě zírali, co je všechno možné jen na čestné slovo. Samozřejmě nás hned napadlo, jak by se toho dalo zneužít - prostě deformace, ach jo.

Někdy o tom přemýšlím kvůli svým dětem. Chtěla bych jim být příkladem, prý tak se nejlépe vychovává. No jo, ale copak to jde? Nebudou nás mít spíš za hlupáky? Ráda bych je vychovala k tomu, že s pravdou nejdál dojdeš, že krást se nemá...

A nebo co když Vás o něco takového požádá někdo blízký? O takovou "laskavost", jen neškodnou lež, malinkatý podvod. Co na to odpovědět, jak se zachovat? Odmítnout člověku, který pro Vás tolik udělal, na kterém Vám záleží? Nevyzní to spíš tak, že já se dělám lepší a ostatními pohrdám?

sobota 10. dubna 2010

Láska sourozenecká

Majdulka se plazila u Vojty v pokojíčku. Najednou začala radostně hýkat. Vojta se probudil a Majdulce začalo zábavné představení. Nikdy nekončící, teda končící pouze usnutím jednoho z aktérů. To bylo stále Majdulko, Majdulo, Majdulí, hele. Když už neví co by začne vyskakovat a to Majdulku rozesměje vždycky. Nakonec, že prý si s Majdulkou postaví vláčkodráhu, jaksi mu nedošlo, když ji stavěl, že mu Majdulka leží v cestě a pak se hrozně ročiloval, že si ji mám odnést. Naštěstí se nepokoušel odehnat ji nebo odtáhnout sám, zatím.

čtvrtek 8. dubna 2010

Bacily nás bacily

Tak Majdulka má první antibiotika. Přišli jsme domů od doktorky, měla chudák takový hlad, že ten antibiotikový sirup přímo vyžahla, normálně se škaredí a dáví, do prcinky dostala paralenový čípek. Ještě se narvala mlíčkem a že jako jde spát, jenže za půl hoďky byla vzhůru, slupla oběd a pak si teda konečně dala pořádného šlofíka.

Teď je tu vysmátá, teplota nikde, občas teda zakašle, ale provokuje bráchu, kterej čučí na telku a nechce se nechat rušit. Už se jí podařilo mu vypnout televizi, Vojta to málem nerozdýchal.

pátek 2. dubna 2010

Plyšáci

Vojto tady do toho si sbal malý polštářek a medvídka z postele, vezmeme ho s sebou.
Jo maminko už běžím...
Ozývá se usilovné rvaní a funění.
Táák, medvídek, maminko, a kačenka povídala, že s námi chce taky jet.
Další vlna rvaní a funění, pak odcupitání.
A majdulka potřebuje s sebou koníčka.
Cupy dupy, funění.
Dobře, Vojto, ale ten velkej pejsek musí hlídat doma postýlku, jo?
Nee, maminko, ono by se mu stýskalo musí jet s námi.
Funění, rvaní, igelitový obal na Majdulčinu deku praská ve švech.
A navrch tam ještě nacpal dva polštářky...
A takhle my balíme.

čtvrtek 1. dubna 2010

Sluníčko svítí

Vysvitlo sluníčko, ne že by nás zahřálo, ale potěšilo na duši. Ukázalo nám v plné kráse všechny obtisky ručiček a pusinek a kdoví čeho ještě na oknech, zrcadlech, balkonových dveřích. Kdo tohle bude mýt to teda fakt nevím. Až se mi podaří zbavit se dvou pomocníků tak snad. Hola hola, též zahrádka mě volá, už mám zryto, ale musím vymyslet, co tam zasejeme. Hrášek a mrkvičku určitě, to mělo úspěch.

Stav v doupěti. Sem tam zelená nudle ještě letí, ale už je líp. Jdem do Fáry, potřebujeme na vzduch.