pátek 21. září 2018

Prázdninová romantika


Bylo léto, byly prázdniny, odpoledne u rybníka.

Přišla dvě děvčata v rozpuku, svlékla se do půl těla, aby se smočila v rybníce.
A svět se v tu chvíli zastavil, všechno utichlo.
Tedy mužský svět se zastavil.
Břeh byl kamenitý, chvíli trvalo než se dostaly do vody.

Výrostci na skákadle zkameněli, rybáři přestali sledovat splávky.

Jakýsi tatínek stál vedle holčičky po kolena ve vodě. Holčička se ho na něco ptala, on jí odpovídal a vůbec se jí nedíval do očí, odpověď byla úplně nesouvislá...
Maminka vzhlédla ze břehu od knížky, stačil jí jeden pohled, pousmála se a četla dál.


pondělí 10. září 2018

Prázdninové momentky

Zavedli jsme ráno Máju na soustředění, cestou zpátky jsem Máťu pozvala do pekárny na koláč. Povídali jsme si, kolem chodili lidi, taková krásná prázdninová nálada. Cestou domů jsme slyšeli odbíjet hodiny na radnici. Máťa počítal a nemohl se dopočítat.
Devět - povídám já.
M: "Jako devět hodin? Už je devět hodin? A měl jsem už oběd? Co jsem měl k obědu?"

Naprosté prázdninové zmatení.


Jindy zase náš kamarád: "Vojto, byli jste už ... tam a tam (nepamatuju si přesně o jaké místo šlo)."
Vojta s výrazem naprosté odevzdanosti: "Strejdo, je to na kopci? Protože jestli to je na kopci, tak jsme tam určitě už byli, protože jakmile naši vidí nějaký kopec, musíme tam vylézt."


Majda: "Mně se na tom badmintonovým soustředění nelíbí!"
Já: "Proč?"
M: "Protože tam hrajeme badminton."

Co si asi chuděra myslela, když se tam hlásila?


Já: "Vojto, jak se ti líbila dovolená?"
Čekala jsem nadšenou ódu na přírodní scenérie, zážitky...
V: "Ale jo, docela dobrý, ale mohla být i kratší, bylo to s Váma dlouhý."