středa 27. července 2011

Tak nějak všelijak

je u nás v těchto dnech.
Majda razí heslo, čím větší klobouk, tím líp.

Majdina obliba pokrývek hlavy vygradovala a teď už odmítá vycházet ven bez helmy. Nejdříve ji nosila i doma, ale postupně se nám ji podařilo přesvědčit, že by se v tom fakt špatně spalo. Zatím je chladno, tak to nevadí, ale jestli ještě bude léto, mohla by se jí v tom trochu pařit hlavička.

Vojta tuhle seděl na záchodě hlavu mezi koleny přiklopen vrchním prkýnkem a něco kvílel. Dekódovala jsem to jako volání o pomoc a šla jsem ho zachránit. On na to: "Mamí, nech mě, já jsem beruška a tohle mám jako krunýř." Příště mu tam nalepím i sedm teček - šprýmař jeden.

Mámy nemají šanci stonat a už vůbec ne "jen" rýmu a kašel. Nikdo mi nevěří, že mi je špatně, muž musí stejně do práce a děti chtějí plný servis. Já vím, co by mi pomohlo - jeden den v posteli, čaj s medem a sedativa - pro děti. No ale už jsem se odrazila ode dna, dokonce se mi vrátil hlas, tak už bude jen lépe.

úterý 12. července 2011

Ještě střípky z Chorvatska

Jak už jsem se zmínila, nejdřív jsme se podřídili místnímu tempu života.

Když už nám otrnulo vyrazili jsme se podívat do městečka Mali Lošinj - hlavní centrum ostrova (později jsme prohlédli i místní nemocnici). Nedalo nám to, abychom neprubli místní kuchyni a cestou neokoukli i vozový park místních obyvatel.



Jeden večer jsme zajeli omrknout otočný most v Osoru, který otevírá pro lodě Osorský průliv každý den v 9 ráno a v 5 večer. Celý most obsluhoval jeden člověk pomocí kliky tam i zpět - tomu říkám čistá práce. Posunul dvouproudou vozovku do prostoru a před natěšenými turisty proplouvaly jedna plachetnice za druhou.

Samotné městečko je velice malebné, plné květinových zákoutí, křivolakých uliček a soch. Průměrně tu připadá jedna socha na 2,5 obyvatele. Tady vyšla necelá jedna na pět malých turistů.

Ještě nesmím zapomenout na pokusy o dobytí nejvyšší hory ostrova - Televrina (588m). Pokusy se uskutečnily celkem ve třech etapách. 
1. výprava: Tomášek a zkušený dobyvatel této hory Vláďa - vrchol dobyt. 
2. výprava: ženské družstvo - Radka a já, po hodinovém bloudění v místech, kde se "zaručeně" nedá zabloudit, po objevení spousty ovčích stezek, trnitého křoví, pavučin i s pavouky a kořistí - dobyta kaplička pod vrcholem. 
3. výprava: Lukáš a Vláďa - dobyt nejen vrchol, ale i jeskyně na druhé straně masivu.



pondělí 11. července 2011

Kde nám bylo nejlépe

Jen v rychlosti. Včera večer jsme se vrátili z pokračování naší dovolené.

Jakmile se Majda trochu otřepala, vyrazili jsme na zbytek týdne alespoň do Jeseníků.

Zahanbeně musím přiznat, že můj milovaný muž má pravdu a nic než pravdu. Kam se na Jeseníky hrabe Chorvatsko, kam se na horské hřebeny hrabe moře. Nevím, jak děti, ale my si na túrách chrochtali blahem. Lesy, traviny, kameny, pěšiny, pot, dřina, panorámata...

S pokorou musím přiznat, že na mě rodiče přece jen zanechali svůj otisk. Přestože si pamatuji, jak jsem je proklínala před každou dovolenou na horách a samozřejmě i během ní. Jsem jim vděčná, že se vydrželi dívat na můj otrávený obličej a nevzdali to. Pevně doufám, že to taky nevzdám a rozkřešu v našich lenoším lásku k turistice.

Z hor jsme se vrátili veselí a odpočatí. Naši mysl nemohlo zakalit ani bojové cvičení, které jsme předvedli před domem, kdy jsme prohrabávali všechna zavazadla (včetně těch se špinavým oblečením) a hledali klíče od domu. Nenašli. Ani nemohli, protože jsem je při odjezdu nechala na popelnici spolu s kalhotami a čepicí, ještěže je strejda zachránil.

PS: V ten samý den odjeli sousedi na dovolenou a nechali otevřenou garáž s klíči v zámku.

pondělí 4. července 2011

Moře léčivé?

Letos jsme neodolali a podlehli lákání Čechy nejvyhledávanější prázdninové destinace - Chorvatska - přesněji ostrov Maly Lošinj.
Krásných prosluněných 14 dní.
Cestou tam Majda ve dvě ráno na rovné dálnici poblila nic netušícího medvídka. Vojta se zase nemohl dočkat trajektu.

Bydleli jsme v přívěsu a nemělo to chybu. Měli jsme to blíž k moři než k záchodkům (tím nechci říci, že jsme chodili čurat do moře, jen že jsme bydleli skoro přímo na pláži).
Bagr přiváží pláž.

Majdu požrali komáři hned první noc. Moc jsme ji litovali, ale nemohli se nesmát. Měla uši jak radary.

Dny až na výjimky plynuly stejně. Přes den se plavalo a potápělo.


Po obědě byla volná zábava a večer se chodilo na zmrzku do přistavu.

Jednotvárné dny nám zpestřil Vojta svojí šikovností. Strčil si kuličku do nosu tak daleko, že nešla vyndat snaživým lékařkám v místní nemocnici a museli jsme se vydat půlnočním trajektem na pevninu do větší nemocnice, kde měli speciální udělátko, kterým nešťastnou kuličku během několika minut vyprostili. To si pak člověk začne vážit té pohody, kdy se "nic" neděje.

Třetí den naší ozdravné dovolené v místech příznivých pro léčbu respiračních onemocnění převedl Vojta neskutečný kašel, něco mezi laryngitidou a tuberou. Vsugerovali jsme si, že si jen čistí plíce a ignorovali to.

Majda předvedla něco podobného tři dny před odjezdem i se zvýšenou teplotou. V den odjezdu měla skoro 39. Stanování ve Slovinsku jsme tedy odpískali a jeli rovnou domů. Druhý den už byla bez teplot a dneska už skoro nekašle. Já fakt nevím, co to ty naše děti nacvičují.

Sečteno podtrženo dovolená se nám vydařila, ale ozdravnou bych ji rozhodně nenazvala.