čtvrtek 31. ledna 2013

Promořeni

Jsme bacilový ráj, ještě v pondělí odpoledne to vypadalo všechno nádherně přímo růžově.

Dneska jsme jak sedláci od Chlumce. Vojta je na tom asi nejlíp (když nepočítám muže živitele) jen s kašlem a rýmou. Majda je v nemocnici (zánět ledvin, kde si tohle uhnala, chjo) už je líp, babička tam na ni dává pozor. Já sedím doma se svojí chřipkou a Matýskovýma chycenýma průduškama. U doktorky jsme víc než doma.

Ale bude líp, už brzo, musíme se z toho dostat! Ještě jsme si nestihli užít sněhu!

Vojta: "Mami, proč jsi smutná?"
J: "Stýská se mi po Majdulce, že nemáš s kým dělat lumpačiny."
Vojta trochu nevěřícně, ale s jiskrou naděje v oku: "Ty máš ráda, když děláme lumpárny?"
J: "No jsem radši, když děláte neplechu a jste zdraví, než když jste nemocný v nemocnici, co myslíš?"
Vojta: "Víš co? Tak si teď odpočni a jen, co Majda přijede, budeme dělat lumpárny, to uvidíš."

Hm, tak to si teda radši pořádně odpočinu, je mi jasné, že nemluví jen tak do větru.

pondělí 21. ledna 2013

Co uvízlo ve foťáku

Zážitky minulého týdne.

Nejdřív tu jezdilo taxi.


Následně jsme likvidovali vánoční výzdobu.


Kdyby to náhodou bylo hůře vidět, zde je přistižen při činu.



Pak hádejte, co?


Prý to bylo jednoduchý, hlavně se mu ulevilo, že tam nemusí rovnou zůstat, jak si myslel. Uf, stačí, když přijde v září.

Nakonec tu máme ještě jednoho vysmátého králíčka, co vzal konečně na milost stravu podávanou lžičkou. Plazí se jak rychlodrak, soustředěně leze a nejradši šplhá a stojí.


Né, tu záclonu jsem neocucával, ta je mokrá jak pršelo.





pondělí 14. ledna 2013

Překvapená

Tuhle někdo buší na dveře od balkonu. Takový zarostlý starší chlap (moc mu k vizáži bezdomovce nescházelo). Pominu-li, že minul branku se zvonky, vchodové dveře, obešel dům a vlezl nám na balkon..

U nás v ulici je neighbours watch area (ať chcete nebo ne všichni si vidíme do talířů), takže se nebojím (taky s tou naší smečkou malých ninja bojovníků za zády), i otevřela jsem.

Já: "Dobrý den. Co potřebujete?"
Muž mě přehlédl jako krajinu: "Nazdar! Máš doma rodiče?"
(Už dávno ne.) Asi jsem vypadala dost překvapeně a vytřeštěně. Už dlouho jsem se necítila na 15 let.
J: "No, nemám, oni tu nebydlí!"
M: "Jak to? A kde jsou ty lidi, co tu bydlí?"
(Ehm, já tu přece bydlím. Evidentně nejsem pánovi dost dobrá.)
J: "Myslíte sousedy? Starší paní a pána?"
M: "Asi jo, kudy se k nim dostanu?"
(Přemýšlela jsem, že mu doporučím vyšplhat na balkon nad námi, to by bylo vzrůšo dobrodrůžo (možná bych mu i půjčila žebřík - představte si jak klepe na balkonové dveře v prvním patře cizí chlápek). Ale pak jsem mu jen doporučila vrátit se k brance a zkusit zvonek.)

Jaký závěr z toho plyne? Že jsem s novým rokem nejspíš omládla! (Asi tak o 20 let, což nevím, jestli je ta správná výhra :) Ale co už - 10 nebo 20 let, nechci být nevděčná.

Budu muset vyrazit do civilizace a vyzkoušet, jestli to nebylo jen přechodné :)


neděle 13. ledna 2013

Půl království za jednu nerušeně prospanou noc.

Jak je u nás? Vlastně docela hezky. Radujeme se ze sněhu, za dva dny zase z vůně "jara".

S Matýskem je to stále nahoru a dolu. Aby to nebylo tak jednoduché, o víkendu, kdy už jsem doufala v lepší zítřky, chytil Máťa dvou denní virozu s horečkama. Vyklubala se z toho pátá nebo šestá nemoc, protože se osypal. Tak tu máme zdárně za sebou, ruce mám jak opice a kruhy pod očima až ke kolenům :) Pozitivní bylo, že celou dobu, co hicoval, nekašlal a nerýmoval. Viroza odezněla a zas tu mám svého starého dobrého chrchlu, ach jo. Vypadá to, že březen to jistí.

Tuhle jsem se s Vojtou koukali na přírodopisný film a je mi to jasné, odlétám na Bora Bora. Tak dva roky bych se tam válela, klábosila s domorodci a pak by se vidělo. Určitě bychom ušetřili za oblečení, topení, teplou vodu, sirupy na kašel... Ještě to musím propočítat, ale vsadila bych se, že se to vyplatí :)

S chrchlajícím Matýskem v náručí sním o Bora Bora.

Jinak u nás asi není nic nového :) Kromě nádherného prašánku.


pátek 4. ledna 2013

Vstoupili jsme

do nového roku s Matějem ve stavu bdělém (i když já bych radši spala, ale sousedi se rozhodli odstřelovat ulici) s prsama mazanýma sádlem (já ne to Matěj, prej to pomáhá na průdušky).
Hodinu jsme pozorovali tu parádu na obloze, v noci byla ještě párkrát čilá diskuse o spánku, chvílema přímo brainstorming mezi mnou a Matějem. Ráno jsem neměla jiného cvičebního nářadí kromě kruhů pod očima. Jak na Nový rok - no jo no.

Půlnoční foto: Matěj ve spacím pytli a spací čepici  v nejlepší náladě.


Dobrá zpráva je, že už jsme se snad odrazili ode dna (o prsa korejské ženy jsme se vyhnuli antibiotikům - ony nás stejně neminou, zima je ještě před námi) a míříme opět k zářným výšinám. Snad se dostaneme i na chvilku ven, než nás zas pohltí bacily.

Tímto zdravím všechny marody vůkol, soucítím s vámi a přeji brzké uzdravení!