středa 18. září 2013

Víkend plný poznání.

že naše batole prolomilo věkovou hranici, za kterou se rozhodne, jak bude snášet cestu autem a jiné podobné atrakce náročnější na žaludek... bohužel - geny lopatou neutlučeš. V tomto jsou sourozenci zajedno. Skoro se mi chce napsat, blinkají svorně jako jeden muž :)

Tato příhoda měla za následek, druhé zjištění, že vlastně stačí nosit s sebou náhradní věci Majdiny, na Matýskovi ani moc neplandají a žížala Vojta se do nich taky s přehledem nasouká, když je nejhůř.

(Oslintaná mikina i růžová kaťátka jsou 4 leté sestřičky.)

No a do třetice - rostou, Vážení, rostou - když i takoví zoufalci jako my, najdou houbu. Aby taky ne, tu už opravdu nešlo přehlédnout. Sice byla úplně prolezlá červama, ale na radosti to neubralo.



Do "čtvrtice", ještě Majda s trhačem!




pondělí 9. září 2013

S vrtulí

v pozadí, ha ha.

O prázdninách jsem běhala za batoletem a těšila se na školní rok. Ó, jak jsem byla bláhová.
Teď běhám s batoletem, v závěsu školák a na chvostu Majda.

Poloha našeho bydliště, školy a školky tvoří téměř rovnoramenný trojúhelník. Takže si člověk nevybere.

Nejdřív zpravidla prcháme do školy (začárek 7:55 je ďábelský), pak již volnějším tempem z kopce a do kopce do školky. Zpět do města (matka snídá, relaxuje, klábosí se spolumatkami). Pak už fofrem pro školáka, měli jen dvě hodiny, začínají zvolna.

Abych se nenudila naplánovala jsem si lékařskou vsuvku. Startujeme vrtule, pádíme s Matějem k doktorce, tento je pravidelně pošťuchován, nesmí usnout. Začíná pršet. Školák v závěsu tiše brblá.
Hotovo, vyřízeno, naočkováno, jdeme od doktorky, školák brblá nahlas, chce k babičce (je to nejblíž). Má smůlu jdeme se domů naobědvat (padám hlady). Pro Majdu do školky přicházíme se zpožděním, slíbila jsem po o. Po o je už několik desítek minut. Paní učitelky na mě soucitně hledí. Připadám si jak přírodní úkaz. Občas mám strach, abych někoho někde nezapomněla. Už zbývá jen vylézt kopec k babičce.

Piju čaj. O půl třetí mastím svaly a vyrážím na druhý konec města do školy. Ten den už potřetí. Od tří je rodičák.

Sláva školnímu roku!!!


Poslední dobou vzpomínám na vyprávění své babičky, která chodila ze sousední vesnice do školy přes les v závějích, aby ušetřila za autobus. Proti nim jsme prostě amatéři, i když ... uvidíme, co silničáři v zimně, na běžkách by se ten okruh dal zvládnout o poznání rychleji :)

neděle 1. září 2013

Milník?

Zítra jde náš nejstarší do první třídy. Už zítra jako mávnutím kouzelného proutku vyjde z našich vrátek školák. Nahodí tašku na záda, vycení téměř bezzubý úsměv - trochu nejistý, ale odhodlaný.



Tolik je toho před ním (námi). Tolik nejistoty, očekávání, lehkého mrazení v zádech.

Jaké to bylo, když jsme šli my poprvé? Jaké to bude z té druhé strany - rodičovské?

Pojídáme tu s mužem burské oříšky, otevřeli jsme si víno... asi na kuráž.


Vojto, ať tě škola zaujme, nadchne touhou po vědění, pohltí!
Však si tam pár let posedíš :o)