neděle 24. května 2015

Když si vyrazíme

Krásné dny přímo lákají k výletům. Vědomí, že od září to všechno začne, mě nenechá sedět doma.

Uteklo to jako voda. Mája vykročí levou nohou do první třídy (učení a svačinu bude asi nosit v igelitce, protože se nejsme schopní dohodnout a vybrat školní aktovku, zatím se tváří, že ona žádnou nepotřebuje :) a Máťa rozčeří poklidné školkové vody svým osobitým stylem ("Uá, já jsem minža, maminko!"). No a já už se nebudu jen celé dny válet doma a vymýšlet, koho bych pozvala na kávičku a kam bychom vyrazili. Budu si totiž válet šunky v práci.

Poslední výlet se vydařil. Nejprve jsme pro zvýšení adrenalinu vystoupali na rozhlednu na Vrbici. Pak si cestou kolem penzionu Pod Rozhlednou zamluvili za hodinku oběd. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká další akční vložka v podobě autíčka spadlého do studánky. Studánka byla tak akorát hluboká, aby do ní nedosáhl člověk rukou aniž se potopil minimálně po prsa :) Ze začátku to byla hra, pak už otázka cti, ke konci jen setrvačnost s prvky zoufalství. Marná snaha byla korunována úspěchem, když byl po tři čtvrtě hodině objeven kelímek s drátkem evidentně sloužící pro tyto případy - celou dobu nám visel asi tak 30 cm od hlav. Cestou se ještě ztratila a nalezla náušnice, ztratila a nenalezla krytka od fotoaparátu.
Do penzionu jsme dorazili po dvou hodinách, jestli jsme ušli 4 km, tak je to hodně (z toho jsem tak půlku Matěje nesla, protože ho hrozně bolely nožičky).

Vrbici rozhodně doporučuji jako výletní místo, možná i delší doba s bicyklem by se tu dala strávit. Je to takové ideální výchozí místo pro výlety do okolí 4km do Potštejna, kousek na Homoli, Doudleby, Častolovice... Vrbice je vůbec takové malebné místo, v roce 2004 a 2012 byla vyhlášena vesnicí roku a opravdu je to vidět všude okolo.