úterý 17. prosince 2013

Adventní bilancování

Za prvé bych si tady veřejně ráda postěžovala, proč hospodářský rok končí 31.12., proč všechny důležité změny v zákonech jsou od 1.1.? Nemohl by to někdo lépe vymyslet? V příštích volbách budu kandidovat na prezidentku s jasným programem (žádný ptákoviny) ale prostě rok bude končit 31.3.!

Za druhé, děkuji vám, bacily, že nás kosíte sice všechny, ale ve vlnách, takže vždycky je někdo, kdo je na tom "dobře" a může ostatním zlepšovat náladu.

Teď to bilancování.

Okna a "předvánoční" úklid - nebudu to rozmazávat.

Cukroví - várka perníčků skoro snědená, várka mrkvových copánků rozprášena zbyly poslední osamělé kousky.

Dárečky - rozmyšleno mám, něco pod střechou už taky, ale pátek to jistí.


Besídky
- smekám před učitelkami ze školky, přimět tu bandu (polovinu duchem nepřítomných a druhou polovinu šijích sebou rarachů) k nějaké společné sestavě,
- smekám před paní ředitelkou, kde tahle ženská bere tu nekonečnou energii na stále nové a nové projekty, na shánění financí,
- a taky jsem nenápadně okoukla potenciálního budoucího zetě Matýska :o) (vloni to byl Mareček, takže to asi nebude tak horké).

Vánoční nálada
- mezi smrkání, kašláním, frkáním tiše cinká andělské zvonění,
- koledy tu dva zpěváci vyřvávají už od listopadu,
- odpočítávají každý den, o Ježíškovi mluví neustále.

O víkendu se stavili kamarádi se jmelím, dnes dorazilo nádherné srdečné přání od sousedů.

Dávám tomu tak den dva a nakazím se těšením na Ježíška také.



sobota 7. prosince 2013

Mikuláš

Přišel k nám Mikuláš, anděl a čert. Nikdo se jich nebál. Umět Matýsek mluvit snad by i něco přednesl. Kdejaké návštěvy se bojí a tahle trojka ho nevyvedla z míry.

Majdalence se trochu klepal hlas, ale ustála to, měla přece vedle sebe staršího bráchu.

Vojta byl úplně u vytržení, když ho čert přemlouval, ať nosí ze školy pětky, aby mohl k nim do pekla.
Pak se ještě pekelník zeptal, jestli nezlobila babička, načeš děda téměř nehnul brvou a suše odvětil, ať si ji klidně vezme :o) To jsem zas byla u vytržení já.

Když odešli a opadlo všeobecné veselí z mandarinek, brusinek, ponožek a čokoládiček, Vojta se ke mně nenápadně přitočil a povídá: "Mami, proč tu táta nikdy není, když přijde Mikuláš?"
Plácla jsem první, co mě napadlo: "Jestli on se třeba nebojí čerta."
Když přišel muž domů, Vojta povídá: "Tati, žes to byl ty ten Mikuláš, mně se zdálo, že má stejný hlas."
Muž jen krčil rameny a snažil se zachovat vážnou tvář, koutky mu cukaly.
Vojta se rozhodl po tom dál nepátrat, ale s výhružným výrazem Sherlocka Holmese před rozluštěním záhady dodal: "Uvidíme příští rok!!!"

Tak, milý Watsone, máme problém :o) asi budeme muset s pravdou ven.