úterý 24. července 2012

Majdulka radí, pátrá, informuje...

Jedna staršího data:
Majdulka se sklání nad miminkem a něžně k němu promlouvá: "Matýsku, ty náš malej Matýsku, co čumíš, no co čumíš..."

Dneska - vařím kaši k večeři - Majda mi pomáhá (asi nejvíc tím, že se mi snaží vymluvit díru do hlavy).
Už fakt nemůžu: "Majdulko, prosím tě, buď chvilku zticha, já už ani nevím čí jsem."
Majda suveréně: "Přece naše, maminko!" a aniž by se nadechla pokračuje v monologu.
Už nevím, jak z toho ven. Posílám jí do obýváku k Matýskovi, aby mu zkontrolovala, jestli má přikryté nožičky.
"Nemá, maminko!"
"Tak mu je prosím přikrej plínkou."
Majda promlouvá k Matýskovi: "Matýsku, teď ti musím pikejt nožičky, aby ti nebylo zima! Nekopej, Matýsku, ať ti můžu přikrejt nožičky. Tak kujňa, Matýsku, nekopej! Kujňa, Matýsku, jak ti mám pikej nožičky, pjestaň už kopat..."

úterý 17. července 2012

Fosy

Bádali jsme takhle v sobotu ráno s Vojtou nad novým Sluníčkem a mapou Afriky. Vojta měl spoustu všetečných otázek (Majda jenom jednu o to častěji opakovanou - ploč?), až jsme se dostali k Madagaskaru, lemurům a fosám.
Muž už to asi nemohl poslouchat, prohlásil: "Tak víte co? Pojedeme do zoo do Dvora, ať víme jak ty fosy vypadají!" Než to dořekl, děti už si obouvaly boty.

Mají tam spoustu krásných zvířat, nejdéle jsme prostáli u hyeny. Ze safari byly děti nadšené (nejen ze zvířat, ale i z toho že nemusely být připoutané a okénka byla úplně otevřená). Docela se divím, že Mája při svém pohybovém "talentu" a při těch svých gymnastických kouscích nevypadla.

Bohužel jsme zjistili, že ve Dvoře Králové je už nechovají (a byly tam - hned vedle lemurů, fakt si to pamatuju). Tak příště asi vyrazíme do Olomouce - akce fosa pokračuje.

 Gorily mají nový výběh.

Marabu a marabu hrají si s námi na babu.

Kuk na pelikána.

Pak se nám Vojta ztratil, no spíš schoval.

Fotogenická zebra.

Matýsek se musel podívat, většinu vzorně prospal.

Co se to tu schovává?

Už nás vyhlížejí.

pondělí 16. července 2012

Výlet za zvířátky

Naše výlety do Častolovic se pomalu stávají tradicí, něčím, co se musí nejméně jednou za léto absolvovat. Začne to zcela nevinně plánováním malého výletu dvou až tří maminek s dětmi a přeroste to do monstrakce. Když to je škoda nevzít ještě Anežku a Barunku a Davídka a Adélku... Je pravda, že dospělých jelo nakonec jen pět, to není tak hrozné číslo, ale dětí (plus 2 v kočárku a 1 ještě "nevylíhnuté")...


Rozhodně si neklademe přemrštěné cíle. Sraz na nádraží před jedenáctou a nejpozději do pěti doma. Stejně je to občas i s akční vložkou. Počasí nám přálo, ale ne zas tolik. Plánovaný piknik se odkládá na příště.

Teta rozděluje krmení pro zvířátka.


Ještě pár fotek jak to viděl Vojta. Kromě dvou, které jsem fotila já. V půlce výletu nám foťák odešel do věčných lovišť (ne Vojtovou vinou).

úterý 10. července 2012

Na skok u sousedů

Tedy na dva skoky. Když už máme ty pasy a občanky.
Výjezd první - Medzygorze. Věděli jste, že na Králický Sněžník vede turistická trasa z Polska i s turistickou chatou nedaleko vrcholu? Já už to vím a hodlám ji v nejbližší pětiletce projít. Zatím jsme se museli spokojit "jen" s prohlídkou města, vodopádů.  Původně byl v plánu hlavně Ogrod bajek (pohádkový les), ale na ten bylo moc vedro a mnoho schodů. Jsem si představovala pohádkový les na rovině a ne v nějakém krpálu, příště.

Výlet druhý - Czarne bagno.
Kdy jsme tam byli posledně, vím zcela přesně. Cestou domů totiž právě vyhlašovali výsledky voleb - ODS, TOP09, Věci veřejné. To už je tak dávno.
Po vstupu na Torfowisko se na nás vrhly pestřenky (vosičky) a snažili se nás ulízat k smrti.
. 



Nejvíce oceněna dětmi byla "brodící" vložka. Prostě zkratka - delší o to horší cesta. Někde byl chodník zatopený, někde chyběl úplně. Propadnout se po kolena do bahna je podle Aničky a Vojty "dobrodrůžo". Naštěstí jsme tušili do čeho jdeme, bylo teplo, sundali jsme boty a šli se brodit. Majda strávila polovinu trasy na mých zádech, ta by neměla vodu jen ke kolenům jako Vojta.



Ještě jeden pěkný odkaz.

středa 4. července 2012

Občan

Jak že je ten Murphyho zákon o fotce v pasu? Nikdo nevypadá tak blbě jako na pasové fotce?

Matýsek je borec.

Asi před měsícem jsem byla žádat o pasy pro děti a o občanku pro Matýska, kdybychom náhodou na jedné z oblíbených lesních zkratek našeho "oddílového vedoucího" překročili státní hranice se sousedy.

K focení miminek se používá lehátko.

Matýsek ležel na lehátku. Lehátko bylo nutno zvednout do svislé polohy a simulovat tak, že Matýsek stojí. Zadní část lehátka a přední část matky alias držáku lehátka bylo nutno zakrýt a předstírat, že to je bílá stěna. Já simulovala bílou stěnu celkem slušně, houby jsem viděla, protože jsem měla tu bílou hadru i přes obličej, ovšem Matýsek v simulaci stoje dost selhával, tedy jeho těžká hlava (alespoň co říkali okolostojící, já viděla jen bílo).

Vcelku nezáživné focení se zvrhlo v celkem veselou zábavu, které asistovalo celé oddělení. Jedna paní držela Matýskovi ruce, druhá mu rovnala hlavu, která co chvíli spadla na tu či onu stranu. U toho mi dávali instrukce, jak mám držet lehátko. Ještě tam chyběl někdo, kdo by mi otíral pot z čela.

Výsledek:



.