neděle 16. října 2011

Vojtova moudra

Psala mi maminka Aničky:
Dneska Ančí říkala, že chce sedět v autobuse s Vojtou, protože to je největší a nejsilnější borec, co prej přepere i obra (povídal prý Vojtík).
Tak si říkám, že asi nebude mít problém balit holky, on je prostě ukecá (jako tatínek maminku, ha ha).

U oběda. Vojta se laxně hrabe vidličkou v jídle, přemýšlí o neplechách.
Já: "Vojto, jez, prosím Tě, nebo nebudou odpoledne žádné buchtičky od babičky."
Vojta s úpěnlivým výrazem ve tváři: "Maminko, to mi přece nemůžeš udělat, vždyť víš, že já jsem buchtičkovej!"

pátek 14. října 2011

Majdulčiny hlášky

Když ji Vojta trápí, nejde pro ránu daleko a k tomu nasupeně křičí: "Vojto, ty pakuň!"

Večer seděla u večeře, nahodila šibalský úsměv, čertíky v očích a povídá: "Tatínek je pakůň?" Evidentně provokovala, co tatínek na to.
Povídám jí: "Tatínek není pakůň!"
Odpověděla mi se skálopevným přesvědčením v hlase: "Vojta je pakuň!"
Je mi jasné, že tohle jí už nevymluvím, alespoň jsem zachránila tatínkovu čest.