úterý 22. dubna 2014

Cyklopříběh 2

A  jak to bylo dál.

Už jsme psychicky nevydrželi a s díky přijali nabídku na zapůjčení dalšího kola pro Majdu (už má 3) jedno máme malé s kolečky, druhé zase velké (sotva dosáhne na zem), půjčili jsme tedy střední.

Ovšem, když jsme chtěli Máju dostat na kolo, musela asistovat celá rodina. Každý měl svůj úkol, držet řidítka, nastavit šlapku, držet sedlo, držet Majdu... Majda to všechno řídila a udělovala příkazy...

První metry jízdy byly opojné. Pak přišla srážka s realitou. Bude muset šlapat! Majda to pojala po svém. Svým pomalým a nevzrušeným tempem šlapala ať z kopce tak do kopce u toho se rozhlížela na všechny strany (typická krajinářka) a to kolo směrem do kopce vzdorovalo, což Majdě vůbec nedocházelo, proč prostě to její kolo nevyjede kopec jako ty kola, na kterých sedí kluci z ulice. (Ideální zákazník prodejny kol na elektrický pohon.)

Následně prohlásila, že jede na kole za babičkou do vsi. Vytřeštila jsem oči, vždyť na tom neujela víc než padesát metrů celkem. Bohudík ji to po pár metrech přešlo (to "blbý" kolo naštěstí samo daleko nedojelo).

V čirém zoufalství jsem slíbila přihlížejícím klukům z ulice, že tomu, kdo Majdu naučí jezdit na kole do kopce, upeču čokoládový dort. V očích se jim blýskalo slušně, ale plamínky pomalu ale jistě postupně vyhasínaly, když se Majda za mohutného povzbuzování těch největších sígrů z ulice už po "stopadesátéprvé" zastavila u popelnic a dál to prostě nejelo...

Neměla jsem na to nervy a odešla se potěšit krásou přírody na zahradu. Ulicí se ozývalo sborové: "Maj-di, šla-pej, Maj-do, při-dej, šla-pej, ma-kej ...."

A pak to přišlo. Vyrazili jsme za mužem na stavbu. Cesta po proudu řeky - lehoulince z kopce. Vojta na koloběžce, Majda na kole, já běžmo s kočárem. Cestou tam Majdu přestalo bavit čekat, až ji pomůžu rozjet, tak se začala rozjíždět sama. Cestou zpět jsme utíkali před deštěm, takže Majda zjistila, že čím rychleji šlape, tím rychleji jede!!!

A nejzvláštnější na tom celém je, že Majda, když jede na kole, tak se u toho NAHLAS řehní, čím jede rychleji, tím víc se řehtá. Asi má šlapací centrum v mozku propojené s chechtacím centrem. Snad jí ta čirá radost dlouho vydrží.