čtvrtek 24. března 2016

Nevídáno

Právě jsem se vrátila z kolečka po úřadech.

Nejdřív finančák, fronta, vstupujte jednotlivě. Za přepážkou tak neskutečně milý pán, nevím čím, ale tak nějak mile mi rozsvítil den. Jak jsem tak pozorovala, všichni odtamtud vycházeli s úsměvem na tváři.

Vydrželo mi to celé úřadové kolečko až do nejmenovaného obchodního řetězce, děti projevily zájem na zelený čtvrtek mít zelené jídlo, bylo potřeba nakoupit. Kolem naštvané, otrávené tváře a mě hřály baterie naakumulované na finančním úřadě.

Pozor pozor, dneska se u nás na finančáku rozdává dobrá nálada. Přineste si papír, dostanete razítko a slunce v duši k tomu. Zatím to vypadá, že zásoby se netenčí :)

čtvrtek 3. března 2016

Tak nějak všednodenně.

Takové obyčejné starosti všedního dne.

Do školy, ze školy, úkoly, večeře a spát. A ráno znovu. Jen občas z toho koloběhu trochu vystoupíme.

Matěj měl průjem. Já jsem ho fakt litovala. Po cestě k hlídací babičce jsme si vypravovali a Mates jen tak mezi řeč prohodí: "Aou." Povídám: "Copak." M: "Potřebuju kakat." J: "A vydržíš to?" M: "Už jsem to nevydržel." A dál pokračoval v povídání a chůzi. Na můj zaražený výraz nic nedbal.

Ovšem k léčbě přistupoval zodpovědně. Poučil babičku, co je mastný a co nemůže.

Dneska už dobrý, do školky by mohl, ale vyrobil si chrapot. Pokaždé, když promluví, musíme se chechtat. Hlas, jak když vykouřil nejméně deset krabiček cigaret. Vypráví, zpívá a je šťastný, že se smějeme.