středa 23. ledna 2019

Nákupní horečka

Záhadným řízením osudu jsme se s Májou a Mátějem cestou domů z kroužku ocitli v obchodě s oblečením. Slevy kam se podíváš :)
Majda nutně potřebovala triko s dlouhým rukávem.

Obcházely jsme stojany a hledaly to správné triko. Matěj nás zatím zpovzdálí sledoval. Majda si vybrala dvě trička s jednorožcem, ale velikost se mi moc nezdála, že je tedy vyzkouší. Matěj nadšeně kroužil mezi stojany: "Mamí, můžu taky triko?"
Vysvětlila jsem mu, že triček má dost, ale pyžamo by potřeboval.

Majdalenka zatím hořce plakala, protože trička jí byla malá a větší neměli.
Jednou rukou a očima vybírám s Máťou pyžamo, druhou rukou a pusou utěšuju Máju, že není konec světa.

Našla jsem pyžamo s dinosaurem, podávám ho Matějovi, jestli se mu líbí.
Majda stále štká. Otočím se k ní a snažím se jí vysvětlit, že i bez trička s unicornem se dá žít.
Otočím se zpátky a hledám Matěje, ten už s blaženým výrazem na tváři oblečen v pyžamu právě vychází z kabinky. Rozený manekýn.

Zůstala jsem stát v údivu. Zimní bunda, mikina, triko, oteplováky.... jak to mohl stihnout.


Neměla jsem to srdce mu říci, že pyžamo je trochu větší.
Neměla jsem dost odvahy na to odcházet z obchodu s dvojitým brekem.
Tak má Máťa nové pyžamo, které ani nakonec nebylo ve slevě. :)



Jednou takhle nakupujeme v Bille. Vojta vybírá krájený sýr, tak mu vysvětluju, ať vezme menší balení, abychom to stihli sníst, že moc dlouho nevydrží. Že asi není moc čerstvý, vždycky do tří dnů je divný. Majda se přitočí a povídá: "Lídl je záruka čerstvosti!" Při tom se na mě dívá, jako co bych chtěla v Bille.




úterý 1. ledna 2019

PF 2019

Vše dobré v roce 2019!

pátek 21. září 2018

Prázdninová romantika


Bylo léto, byly prázdniny, odpoledne u rybníka.

Přišla dvě děvčata v rozpuku, svlékla se do půl těla, aby se smočila v rybníce.
A svět se v tu chvíli zastavil, všechno utichlo.
Tedy mužský svět se zastavil.
Břeh byl kamenitý, chvíli trvalo než se dostaly do vody.

Výrostci na skákadle zkameněli, rybáři přestali sledovat splávky.

Jakýsi tatínek stál vedle holčičky po kolena ve vodě. Holčička se ho na něco ptala, on jí odpovídal a vůbec se jí nedíval do očí, odpověď byla úplně nesouvislá...
Maminka vzhlédla ze břehu od knížky, stačil jí jeden pohled, pousmála se a četla dál.


pondělí 10. září 2018

Prázdninové momentky

Zavedli jsme ráno Máju na soustředění, cestou zpátky jsem Máťu pozvala do pekárny na koláč. Povídali jsme si, kolem chodili lidi, taková krásná prázdninová nálada. Cestou domů jsme slyšeli odbíjet hodiny na radnici. Máťa počítal a nemohl se dopočítat.
Devět - povídám já.
M: "Jako devět hodin? Už je devět hodin? A měl jsem už oběd? Co jsem měl k obědu?"

Naprosté prázdninové zmatení.


Jindy zase náš kamarád: "Vojto, byli jste už ... tam a tam (nepamatuju si přesně o jaké místo šlo)."
Vojta s výrazem naprosté odevzdanosti: "Strejdo, je to na kopci? Protože jestli to je na kopci, tak jsme tam určitě už byli, protože jakmile naši vidí nějaký kopec, musíme tam vylézt."


Majda: "Mně se na tom badmintonovým soustředění nelíbí!"
Já: "Proč?"
M: "Protože tam hrajeme badminton."

Co si asi chuděra myslela, když se tam hlásila?


Já: "Vojto, jak se ti líbila dovolená?"
Čekala jsem nadšenou ódu na přírodní scenérie, zážitky...
V: "Ale jo, docela dobrý, ale mohla být i kratší, bylo to s Váma dlouhý."






pátek 24. srpna 2018

Rodičovská romantika

Prázdniny bývají (nebo alespoň ty minulé byly) příležitostí pro "udání" všech dítek a užití trochu té rodičovské osamělosti.
Bohužel letos se to vůbec nedaří - budiž mi to připomínkou pro lepší plánování příští rok.

Naskytla se taková drobná skulinka, kdy bychom mohli z pátka na sobotu přespat v penzionku nedaleko skal u příležitosti vyzvednutí syna z tábora v sobotu dopoledne. V penzionku s vířivkou pro dva... jsme nakonec měli i Máju, neb si nenechala vymluvit, že s námi musí jet. Nezastrašili jsme ji ani chozením ve skalách :) Moc jsme si to užili, Majda plnými doušky nasávala naši pozornost. A takový majdolachtan ve vířivce, to jednoho rozesměje, jako už dlouho ne.

Druhý den jsme dovezli všechny zdárně domů. Mája běžela za kamarádkou, Vojta též, Máťa u babi. I naskytla se výjimečná chvilka klidu. Ihned jsme přeplánovali - cyklistický výlet ve dvou - hodinka/dvě, plán zněl skvěle. Už si beru helmu, když tu zvonek. Máťovi se po nás stýskalo :) tak dostal helmu a jel s námi.

Jednodětné výlety jsou opravdu relaxační a pohodové (přesila dospělých, muhehe) a jsou potřeba.

Společný víkend se nám snad podaří urvat v září.


čtvrtek 14. června 2018

Jahodové knedlíky

Jahodové knedlíky jsme letos ještě neměli. Každoročně se na tu lahůdku moc těším.

Včera jsem z trhu přinesla tři kila jahod, okrájela, omyla. Nedočkavci dostali oblíbenou jahodovou kašičku... Jednu porci, druhou, prokládali to celými jahodami.

Zbytek jsem schovala do ledničky, že dneska budou ty knedlíky. Ráno dozobali zbytek. Kilo jahod na každého - slušné skóre :)

Knedlíky tedy až jindy...



čtvrtek 7. června 2018

Borec

Seděli jsme u večeře a děti vyprávěly historky ze školy. Miluju ty chvíle. Společné pohody, smíchu.

S Vojtou začínají cloumat asi hormony, z ničeho nic začne tančit a zpívat, poskakovat, dělat kašpara.

Když Vojta odposkakoval pryč, Majda seděla v hamace a Máťa ji houpal.

Majda najednou vystoupila ze svého zasnění a povídá: "Mami, víš, že netopejr je totální borec! On není hloupej, on vůbec nevidí. Vůbec! Představ si! Ale hukne a už vidí. Totální borec!"

PS: Majda chce být učitelka až vyroste. :)