neděle 24. dubna 2016

Velká sestra se o brášku postará

Takový krásný páteční navečer. Vojta zalezlý v útrobách domu předstírající jakousi horlivou činnost. Pro Majdu se stavila kamarádka z ulice, že si jdou hrát k nim na zahradu a Máťa oči na vrch hlavy, že půjde s nima. Majda slíbila, že se o něho postará a všichni odkráčeli.

Sedím s mužem na terase a užíváme si sluníčka, ticha, kávy a výhledu do zeleně. Když tu se začne něco chrout v křoví za plotem. Zpozorníme a zdá se nám, že v polohustém křoví čerstvě rašících lístků vykukuje holá zadnička. A ona to Majda, vesele si čůrá v přírodě a u toho si prozpěvuje.

Přiběhla k nám, nabrala si plné tváře i hrstě jídla. Vyprávěla, co že dělali u Ivetky a už přemýšlela, co bude podnikne dál, jestli si vezme kolo nebo vyrazí na koloběžku, když tu se rozlehl ulicí Ivetčin jiskřivý hlásek: "Majdó, zapomněla sis u nás bráchu!"


středa 6. dubna 2016

Jak jsem chtěla výchovně působit

J: "Majdo, vidím, že máš v žákovské dvojku, jakpak to?"

M: "Vážně? Ukáž!"

Ukazuji inkriminovanou stránku v žákovské.

M: "A jo, huustý."

J: "Z matematiky, jak to? Vždyť jsi říkala, že ti jde."

Majda na mě obrátí své studánkové oči a úplně vážně bez náznaku studu či zaváhání praví: "To se asi paní učitelce nechtěly psát dvě jedničky, tak to napsala dohromady."

Tímto považuje záležitost za vyřízenou, odkráčí a nechá matku neschopnou slova stát jako solný sloup. Jak to, že mě vždycky dostane?