neděle 29. dubna 2012

About 7 days to go!

Je to fakt divné, jak se člověk mění.

S Vojtou jsem balila tašku do porodnice při kontrakcích.

S Majdou den před.

Do třetice už mám VŠECHNO sbaleno, vypráno, vyžehleno, dokonce i kočárek umytý, autosedačku připravenou s věcmi pro mimino více než 14 dní dopředu. Já padám, se vůbec nepoznávám. Vysvětluji si to jedině neskutečnou touhou zbavit se už konečně toho obrovského břicha a moci se zase svobodně bez překážek pohybovat, ohýbat, dřepovat, sedat, prát se s dětma... Nebo spíš touhou po tom malém voňavém miminku (ha ha, ono mě to nadšení po několika probdělých nocích přejde)?

Minulou středu jsem přišla nadšená od pana doktora (že už každou chvilku) a honem dobalila posledních pár věcí. Muž v panice zrevidoval jména a vyhlásil, že pro kluka jedině Kvido. To se mi naštěstí podařilo mu rozmluvit. Já vím, že Matěj není bůh ví co, ale ...

Už jsem byla třikrát ve vířivce a nic. Umyla jsem polovinu oken a nic (tak ještě tu druhou půlku ať mám zas na rok hotovo, ha ha).

Napůl si užívám klidu před bouří. Jsem lehce nervozní asi jako žokej před startem Velké Pardubické. Nejhorší je, že většina lidí, které potkávám a kteří se mnou normálně neprohodí ani slovo, má potřebu se vyjádřit nějakou rádoby vtipnou poznámkou na mou adresu. Těch teorií - jestli mám břicho už dole nebo ještě nahoře... Nejlepší byla naše obézní sousedka, která prohlásila, že jsem se pěkně zakulatila. Už mi docházejí "vtipné" odpovědi a nemám daleko k použití násilí :o))) Snad brzy porodím nebo o mě uslyšíte v černé kronice ve večerních zprávách...

PS: Jednu výhodu to má, nemusím si žehlit trika, jsou tak napnutá, že každý sklad se vyhladí okamžitě po obléknutí, stačí žehlit jen rukávy, ale nebude to asi dlouho trvat a nebudu muset žehlit nic... Vždyť mně už jsou i hodinky malé.

pátek 27. dubna 2012

Takhle by to šlo

Už týden nechodím do práce, ale skeťácky dávám Vojtu do školky. S Majdalenkou si doma neskutečně užíváme. V úterý jsem dokonce byla doma úplně sama a nemusela jsem dělat nic. No jo jenže, ono to člověku nedá... Takže lenošit budu až příště.

Včera jsme odvedli Vojtu do školky, stavili se u sestřičky na CTG křivku. Jen jsem poslouchala ódy na Majdulku, jak je hodná, to se opravdu dobře poslouchá (i kdyby to nebyla pravda). Cpala se celou dobu jablkem a prohlížela Sluníčko, jako by to byl poslední bestseller. Pak jsme vybrali v sekáči dvoje nádherné šaty na léto/kamarádčinu svatbu, babičky budou zírat a dědečkům spadne čelist.

Na oběd jsme byly pozvané ke kamarádce na úžasné kuře s rýží, ještě teď se olizuji, a opět bez práce. Odpolko jsme vyzvedly Vojtu ze školky, trochu si odpočinuly, posvačili a vyrazili do bazénu. Vojtu jsme poslali s paní učitelkou, my počkaly na tatínka. Děti byly nadšené, že mají s kým jezdit na toboganu, já zas, že se můžu v klidu nechat natřásat ve vířivce.

Zakončili jsme to večeří v restauraci, nemělo to chybu. Víc takových dnů.



pondělí 23. dubna 2012

Pan "nenáročný"

Poznali jsme Adámkova kamaráda Kubu, co má naproti v ulici babičku. Přišel si k nám na zahradu hrát (největší vášeň čutání do kulatého nesmyslu). Stručně zhodnoceno - normální raubíř jako ostatní dva.

Volala jsem na ně, jestli si dají svačinu - rohlík se sýrem.
Vojta: Dám si se sýrem.
Adam: Já taky.
Kuba: Já si nic nedám, nesmím jíst u cizích.

Po chvíli...
K: Tak já bych si dal obyčejný rohlík.
J: Chceš ho taky se sýrem?
K: Když se řekne obyčejný, tak to je bez ničeho.
J: (Zase jeden chytrej jak rádio.) Chceš tenhle?
K: Ne, já jím jenom ty rovný rohlíky, ne ty zakroucený, tenhle nechci. A kupujete ten posypaný sýrem?
J: Občas kupujeme, ale teď ho nemáme.

K: Tak já chci jenom napít, vodu se šťávou.
J: Vodu ti můžu dát, ale šťáva došla.
K: Já piju jenom vodu bez bublin.
J: Však ta je z kohoutku, tam nejsou bubliny. Adámek ti dá ochutnat.
K: Hm, nějaká divně sladká, tak já nic nechci.

Už chápu proč nejí u cizích! Jsme fakt divná rodina, nemáme rovné rohlíky a pijeme vodu z vodovodu.

středa 18. dubna 2012

Soutěž

Myslím, že akorát nadešel čas vyhlásit Matýskovo tipování.
Jestli máte chuť zkuste uhádnout, kdo k nám přijde, kdy a ještě třeba váhu.
Výhra pro nejpřesnější odhad určitě bude. Nejdřív jsem uvažovala nad víkendem s našimi dětmi, ale pak jsem si říkala, že taková lahev šampíčka asi taky potěší. Nechám na výherci, kterou variantu si vybere :o)))

Jo a indicie: dle pana doktora - TP 6.5. odhad 4kg, po dnešní kontrole to prý vypadá na víkend, ha ha, takovejch, co jim to předpovídal brzký porod už jsme viděli (třeba ještě za několik dní 2 v 1)...
Vojta 2 dny před termínem (vyčteným z hvězd) 3500g
Majda 7 dnů před termínem 3200kg
Děti od počátku tvrdí, že se nám narodí Matýsek, ale poslední dobou Majdulka tvrdí, že Matýsek je holčička, tak babo raď!

Už se moc těším, jak to skutečně dopadne!

pondělí 16. dubna 2012

Moji hrdinové aneb zatvrzelá Mája

V: "Majdulko, budeme si hrát na batmana a spidermana. Ty jsi spiderman a já batman, jo?"
M: "Ne, já jsem batman!"
V: "To nejde, já už jsem batman, ty jsi spiderman."
M: "Já jsem batman!"
V (jde na to chytře): "Majdulko, spiderman je červenej, ty máš ráda červenou, že jo?"
M: "Já mám jáda žůžovou a jsem žůžovej batman!!!"

Vojtovi došly argumenty, nakonec byli dva batmani, jeden normální a jeden teda žůžovej.

pátek 13. dubna 2012

Předvelikonočně aprílově

Vyrazili jsme za posledními zbytky sněhu. Nikdy bych nevěřila, že v Deštném se ještě lyžuje. Sjezdovka pokrytá sněhem, v lese sem tam závěj, ale louky už se jen jen zazelenat.


Počasí bylo pošmourné, tak jsme se rozhodli pro výlet do nedaleké Bystrice Klodske. Kdysi honosné královské město. Jeho minulá sláva je ještě patrná. Škoda, že až na pár budov je většina šedá a zanedbaná včetně rozkopaných ulic a uliček. Je vidět, že tento kraj je asi chudší než zbytek Polska. Připomnělo mi to českáměsta před 20ti lety.








Ovšem ráno jsme se pobudili a všude 4 cm čerstvého prašanu, sluníčko, modrá obloha. Muž trochu panikařil, jak se dostaneme domů na letních gumách, ale po obědě už po sněhu nebylo ani památky.


Majdučiny první velikonoce

Tedy ne úplně první, ale první "prožité" velikonoce.
Od domácích se vykoledovat nechtěla nechat, neobešlo se to bez breku. Pak přišli první koledníci, pár slziček, nechtělo se jí vystrkovat zadničku. Asi to pro ni byla potupa. Ovšem jen se za kluky zavřeli dveře, už běžela k oknu a volala: "Kde jsou další kuci?" Co z té holky vyroste...


Nejvíc se ovšem těšila na sousedovic Adámka. Od toho se nechala vyšlohat úplně dobrovolně a ještě se u toho cudně culila. Adámek chodil systematicky, nic nedal na Majdulčino volání a nejdřív vyšlohal sousedku.

Přišli i sousedi, což bylo příjemné a milé, protože se vídáme jen v rychlosti a spěchu všedního dne. Postáli, popili, popovídali a vydali se o dům dál :o)))

neděle 8. dubna 2012

Lukášův dračí kamarád

Napsala Patricia Schroeder a ilustrovala Ute Krause. Knížka je určená pro děti, které se učí číst genetickou metodou (ne že bych věděla, co to znamená, ale píší to tam). Drak Fůňa se skamarádí s klukem Lukášem, přestože lidé a draci se navzájem nemají v lásce. Společně se jim podaří spřátelit draky s lidmi a dokonce i překonat Fůňův velký problém s chrlením ohně. Milá knížka pro děti kolem 6 let, nemá úplně jednoduchou slovní zásobu.

Prostor

Prostor je veličina relativní a neskutečně proměnlivá. Zvlášť když kolem pobíhají ti malí človíčkové, kteří se vejdou skoro všude, do kdejaké skuliny, pod postel, do šuplete, do šatní skříně se jich vejde nepočítaně. Absolutně popírají zákon o neprostupnosti hmot, speciálně Vojta. Věřím, že až vytáhneme kyblík na mimino, Vojta se do něj s klidem vejde.

Ovšem prostor kolem mě, můj životní prostor, prostor našeho bytu se začal povážlivě zmenšovat. Futra jsou nějak uzší. Kuchyň je menší, kolem jídelního stolu se už nedá vůbec projít. Stále do někoho/něčeho narážím. Na mě zákon o neprostupnosti hmoty funguje tvrdě. Třeba procházení mezi auty na parkovišti, většinou hrubě neodhadnu velikost mezery mezi auty a tvrdě se vrátím do reality nejpozději, když procházím tou částí, kde se nachází zrcátka. Zkusila jsem se bláhově natočit bokem, ale pupík mi vycházel přesně mezi zrcátky. Nějak jsem se prosoukala, protože vracet se mi nechtělo, ale lidé na parkovišti se asi dobře bavili.

Co se prostoru do hloubky týká, ten naopak neúměrně narostl. Na podlahu nejen že téměř nedohlédnu, když náhodou vidím věci povalující se na zemi, jsou pro mě téměř nedosažitelné. Jen, je-li to otázkou života a smrti, jsem ochotna se zanořiti do té hlubiny a vyprostit požadovanou věc. Obvykle pak mám na celý den vystaráno a do dalších kaskadérských kousků se nepouštím.

Děti se stávají čím dál tím samostatnější a čím dál tím víc se těší na tatínka, až přijde z práce, protože s maminkou už není moc zábava. Za kolem nechce utíkat, nechce se honit po zahradě, na písek už se taky špatně usazuje. Alespoň že už je jaro a děti mě nenutí chodit v závějích a tahat sáňky do kopce.

Nechápu, proč jsem jim, já bláhová, pořídila na jaro boty s tkaničkami. Budou se muset rychle naučit vázat smyčku, než jim maminka zkolabuje na nedostatek kyslíku při ohýbání. Majdulka se naučila věrně napodobovat moje vzdychání při nazouvání bot. A tuhle prohlásila, že Matýsek je holčička. Máme veselo.


Obrázek jsem si půjčila tady, je tu spousta krásných zvířátek.

pondělí 2. dubna 2012

O červeném autíčku

Napsala Jana Ježáčková (pochází z Hradce Králové), ilustrovala Elena Feistová. Pohádková knížka pro děti od 4 let. Malý Jája každé odpoledne, když jde spát, řekne kouzelnou básničku a cestuje s malým červeným autíčkem po světě. Jednou navštíví popeláře, podruhé autoopravnu. Jsou to zábavné příběhy s poučením. Je vidět, že to psala maminka pro své děti. Vojtovi se líbila.