About 7 days to go!

Je to fakt divné, jak se člověk mění.

S Vojtou jsem balila tašku do porodnice při kontrakcích.

S Majdou den před.

Do třetice už mám VŠECHNO sbaleno, vypráno, vyžehleno, dokonce i kočárek umytý, autosedačku připravenou s věcmi pro mimino více než 14 dní dopředu. Já padám, se vůbec nepoznávám. Vysvětluji si to jedině neskutečnou touhou zbavit se už konečně toho obrovského břicha a moci se zase svobodně bez překážek pohybovat, ohýbat, dřepovat, sedat, prát se s dětma... Nebo spíš touhou po tom malém voňavém miminku (ha ha, ono mě to nadšení po několika probdělých nocích přejde)?

Minulou středu jsem přišla nadšená od pana doktora (že už každou chvilku) a honem dobalila posledních pár věcí. Muž v panice zrevidoval jména a vyhlásil, že pro kluka jedině Kvido. To se mi naštěstí podařilo mu rozmluvit. Já vím, že Matěj není bůh ví co, ale ...

Už jsem byla třikrát ve vířivce a nic. Umyla jsem polovinu oken a nic (tak ještě tu druhou půlku ať mám zas na rok hotovo, ha ha).

Napůl si užívám klidu před bouří. Jsem lehce nervozní asi jako žokej před startem Velké Pardubické. Nejhorší je, že většina lidí, které potkávám a kteří se mnou normálně neprohodí ani slovo, má potřebu se vyjádřit nějakou rádoby vtipnou poznámkou na mou adresu. Těch teorií - jestli mám břicho už dole nebo ještě nahoře... Nejlepší byla naše obézní sousedka, která prohlásila, že jsem se pěkně zakulatila. Už mi docházejí "vtipné" odpovědi a nemám daleko k použití násilí :o))) Snad brzy porodím nebo o mě uslyšíte v černé kronice ve večerních zprávách...

PS: Jednu výhodu to má, nemusím si žehlit trika, jsou tak napnutá, že každý sklad se vyhladí okamžitě po obléknutí, stačí žehlit jen rukávy, ale nebude to asi dlouho trvat a nebudu muset žehlit nic... Vždyť mně už jsou i hodinky malé.