neděle 4. září 2016

První školní

Už je to tady, jak jsem na začátku prázdnin prahla po řádu a organizaci, teď jsme si na prázdninový rytmus zvykli a lebedili si v chaosu.

Bohužel, prázdniny utekly jako voda a už jsme rovnýma nohama v obalování, shánění bačkor, cvičebních úborů, temperek...

Po jednom z mnoha útoků na papírnictví jsem rozdělovala kořist. Vojta popadl svůj nový trojúhelník a čte: "Ne-zlo-mi-tel-ný! Jé, mamí, je opravdu nezlomitelný?"
Zakoulím očima, nasadím ten nejpřísnější výraz: "Vojtěchu, ať tě to ani nenapadne zkoušet nebo ..."
Vojta nasadí výraz žák vzorňák: "Mami, máš pravdu, musíš na mě být drsná, nic jinýho na mě neplatí! Když ho zlomím tak si ho zaplatím a ještě alespoň týden budu bez televize."
.
.
.
Za nějakou dobu kontroluju, jestli mají všechno nachystané: "Vojtěchu, doufám, že sis sbalil tu žákovskou...?"
Vojta otevře aktovku: "Vidíš, mami, je tam, seš na mě drsná a vidíš, šlapu jako hodinky."


1 komentář:

  1. :-D Chci mít doma Vojtěcha! Já když jsem drsná, tak mi dcerunky řeknou, ať na ně neřvu...

    OdpovědětVymazat