Ze školky mi nevolali, Vojta to zvládl i se spaním. Jiřka to v práci zvládla jako fromule jedna s vrtulí u zadečku, o půl třetí byla na autobusáku, vlastně dřív. Anička běžela ze školky a spadla, když volala, že ona nikdy nepadá. Řvala až ke zmrzlináři. Měli vanilkovou a čokoládovou, děti labužnicky olizovaly až měly zmzlinový vous od ucha k uchu.
Jiřka nahodila ještě jednou vrtuli a koupila chlebík a buřtíky - tímto jí velký dík a veřejně prohlašuji, že si ty špekáčky u nás ještě musí vybrat in natura - nebo jak se to jmenuje - prostě má u nás dvanáct špekáčků na ohni s chlebem.
Zahradní sešlost se zdárně rozjela. David vytuhnul, Majda vytuhla, Vojta s Aničkou se cachtali, Anežka tak dlouho přesvědčovala maminku, že se jí spát nechce až ji Danča taky vycachtala v bazénku.
Jo a ještě nesmím Jířo zapomenout na ty koláče... Pak dorazil Luky s autosedačkou plnou dalších špekáčků a piv. Danča něco podotkla o bramborách na loupačku plánovaných k večeři, ale špekáčkům na ohni to nesahalo ani po špičku opékacího klacku.
Tak jsme opíkali a opíkali. Vzbudila se Majdulka, odjela Janča s Davídkem, přijel Luky na kole.
Otevřeli jsme si víno... sluníčko se chýlilo k západu a prosvítalo korunou staré košaté třešně. Majdulka s Anežkou si povídaly u odrážedla. Zpíval kos, nebo co to bylo za ptáka. Voněl bez. Svět tak nějak rozvláčněl a lehce se rozvlnil a to vše jen po dvou deci bílého. No není to krásné??? Je to krásné, že jo holky...
Žádné komentáře:
Okomentovat