pondělí 21. června 2010

Nešlápni krokodýlovi na hlavu

Nějak nám ten víkend v poklidu plynul, asi nám bylo třeba nějakého vzrůša.
V neděli odpoledne jsme se vydali na výlet k Plačtivé skále - na soutoku Říčky a Zdobnice. Zaparkovali jsme v Pěčíně dole u mostu a vydali se po levém břehu nahoru na cestu, kterou jsme sešli zpět k řece k pile. Tam podél řeky, pak přes houpavý most na pravý břeh k chatové osadě a pak už nás pohltila džungle.

Maminko, víš ty koženy to jsou potopený krokodýlí hlavy, nešlapej na ně.

A větve přes cestu byly hadi a když těch větví bylo moc byla to rovnou chobotnice.

Přes skály, přes kameny, přes kořeny, trávou vyšší než Vojta... V půlce už jsme toho všichni měli dost, ale při představě cesty zpět jsme zatli zuby a šli dál. Vojta skoro nezavřel pusu, já ho přidržovala za kapucu, protože cestička nebyla tak široká, abychom se tam vešli oba. Doufala jsem, že neškobrtne a oba se nesesunem z několikametrového srázu do řeky. Majda stratila dudlík v kapradí a pak už jen řvala a řvala a řvala. Luky to snášel statečně.

Nikdy jsem netušila, že dokážu přidušená s Vojtou na zádech (držící se zuby nehty a škrtící matku) balancovat na kládě nad vodou. To byl teda adrenalin.

No ale přežili jsme, skálu jsme viděli i soutok - je to tam moc pěkné, doporučuji, ha ha. Mě se to moc líbilo a jsem ráda, že mám takového muže, který tohle všechno se mnou podniká.

Vede tam ještě turistická modrá, tou jsme šli zpět, taky není špatná, ale survival je survival, že jo.

Žádné komentáře:

Okomentovat