Adventní čas

Těšení se na vánoce miluju snad víc než Štědrý den.

A co víc, Barborka letos přijela na bílém koni. Zítra se snad konečně stihneme pořádně v té bílé nadílce vyválet.

Bohužel k tomu potřebuji hlídací sílu na Matěje, který má "pro změnu" kašel a rýmu a nový zub. Už jich má pět, je to éro. Zuby má, ale že se při jídle otvírá pusa mu došlo až včera, ale stejně to krmení není žádná sláva. Mrkev, cuketa, brambora a králík, všechno domácí, jiný by se po tom utloukl a milostpán se tváří trpitelsky. Asi ho to zdržuje od jeho objevných cest. Plažmo se pídí po bytě, je jak radar na papír, kterýžto nemilosrdně končí v jeho tlamičce a následně je páčen mojí rukou ven za Matýskova jekotu. Veselo tu máme.

Děti jsou na roztrhání, začínají jim koncerty se sborečkem. Jsou úžasní, moc se nám povedly (konec prsícího okénka). Nejvíc mě odrovnala Mája naše víla, co nevnímá okolí. Ona zpívá, fakt se soustředí a zpívá (to co ostaní), já padám, nelelkuje, nekouká kde co lítá, zpívá.

Stihla jsem i adventní věnec. Inspirace griotkou je znát.

Krásný, milý a hřejivý adventní čas Vám všem.