Včera se ženil hasič Tonda. Bral si krásnou Martinu z Pardubic.
Na zámek jsme přijeli poslední, protože to máme nejblíž. Pršelo, jen se lilo. Všichni jsme se nahrnuli do obřadní síně. Radši jsme se postavili hned ke dveřím, abychom zbytečně nebudili rozruch, kdyby Majdulka začala vřískat. Jí se to moc líbilo. Když přišel pan oddávající, Vojta se mi tiskl na nohu, asi pochopil, že vkráčela autorita.
Když se novomanželé líbali, Majdulka začala objímat Vojtu a olizovat mu nos. Asi síla okamžiku. Nebo že by rozuměla slovům polibte nevěstu a rozhodla se na nic nečekat. Ta holka se asi neztratí.
Jak jsme tam stáli semknutí u těch dveří (Madlenka v náručí, Vojta namáčklý na noze, Luky po mém boku) přišlo mi, že do tý naší bláznivý party chybí ještě jeden cvrček. Jsem šílenec.
Taky jsem si říkala, jak ta obřadní síň musí být nasáknutá pozitivními emocemi. Kdo tomu věří a ty vlny cítí, musí být úplně blažený. Tolik lásky, ideálů, odhodlání, co sálá z novomanželů....
Žádné komentáře:
Okomentovat