To mi hlava nebere

Potkala jsem na benzince našeho souseda. Natankováno měl za vteřinku. Popojela jsem ke stojanu. Zářila na něm cifra 70Kč. Věřím, že kdysi se za to třeba sehnala i plná nádrž (zas takový pamětník nejsem), ovšem dneska by se za tuto částku nenaplnily ani čtyři půllitry. No co sociálně slabší musí šetřit, co se dá dělat, je krize, ach jo.

Pomalu jsem ani nestihla začít tankovat, když si to soused přihasil znovu, tentokrát s plně obsazeným autem. Ne opravdu nejeli dotankovat. Nahrnuli se do benzínky a nakoupili bagety a pamlsky pro děti.

Já nevím, co k tomu dodat. Nechci soudit. Proč, když mají hluboko do kapsy nedojedou o pár metrů dál do supermarketu, nekoupí rohlíky, pomazánkové máslo, šunku a okurek a mají možná chutnější a levnější večeři. Něco je špatně. Přece nemohou být tak hloupí, aby si to nespočítali. Nebo je to nikdo nenaučil? Nebo jsou jenom líní? Je mi líto hlavně dětí, týden jsou na bagetách, sušenkách a nanucích a zbytek měsíce jí suché rohlíky.

A tady musím podotknout, že na barvě pleti nezáleží! Mám možná naivní pocit, že by stačilo se trochu naučit hospodařit a bylo by mnohem líp. Nebo možná je něco lákavého na tom mít alespoň na chvíli cokoliv na, co mám chuť, co si umanu, i za cenu přežívání do dalších dávek, nevím. Jediné, co vím, je, že takhle se z toho věčného kolotoče nejspíš nevyhrabou.