Veselé vánoce

Nestíhám, nestačím - psát. Žiju, prožívám spoustu nádherných chvil.

Třeba jak jsem u pana doktora vyfasovala Prenatal Box, děti ho táhly střídavě celou celou cestu z města a doma se na něj vrhly. Našly pár reklamních letáků, vzorek plíny... Majdulka se zmocnila dudlíku: "To je pro miminko, já už jsem veká hoka." Vydala se směrem ke mě, ukázala břichu dudlík, podívala se na mě a zcela samozřejmě povídá: "Vyndej ho! Vyndej mimiko, dám dudík!"

Na Štědrý den se nedala přesvědčit, že na Ježíška se nečeká v čertovském převlečení a alespoň rohy na hlavě si prosadila. Naštěstí Ježíšek se nezalekl a dárky donesl.

Vojta byl nadšen, že viděl jak Ježíšek nechal otevřené okno a na parapetu zvoneček.
Majda se vrhla na první dárek, co uviděla, v domění, že všechny jsou jen její.
Já jsem byla stresovaný Ježíšek, horečně přemýšlela, jak zazvoním a kam následně prchnu.
Muž chodil tajně říkat, že zvoneček nebyl slyšet, že musím znovu.

Užili jsme si pečení perníčků (Vojta letos už opravdu pomáhal), adventní kalendář (ten zase milovala Majda), kapra ve vaně (Majdulka byla dotčena, že se nemůže zúčastnit kapří popravy), štědro-denního postění (ve dvě odpoledne jsme z tatínka vydyndali alespoň rybí polévku), nekonečného zpívání koled, a pouštění svíček v ořechové skořápce.

Já stále ještě nějak nestíhám pobrat ten neskutečný zázrak, co se mi převaluje v břiše a stále znovu se o tom překvapeně a nadšeně ujišťuji. Vím, že přijde čas (a nebude to tak dlouho trvat), kdy z opojení tvrdě vystřízlivím, ale proč se plašit předčasně.

Přeji nám všem, aby rok 2012 byl zase o kousek lepší než ten předchozí. Mějte se rádi.