pátek 24. srpna 2012

Kamarádka

Natálka je na prázdninách u babičky. Vojta ji pomalu, ale jistě předělává na parťáka. Všechny motýli, kobylky luční a jiná havěť se před nimi třesou strachy.

Lézt na strom už zvládá bravurně i když začátky byly těžké(Vojta zásadně bos, v září bude problém dostat ho zase do bot a trochu zcivilizovat). Dokážou tam viset celé hodiny a spřádat plány a "líčit pasti".

Tuhle vyběhne Vojta na zahradu a příšerně řve: "Jsem superhrdina, jsem superhrdinááááá!"
Za ním vyběhne Natálka a řve: "Jsem superhrdinááá, jsem superhrdinááá... teda vlastně... jsem superhrdinkáááá!

Dneska ráno je vidím vedle skluzavky (asi 1,5 metru vysoko) a slyším: "Skoč, Natálko, skoč, ty to dokážeš!"
"Ne, Vojto, já se bojím, skoč první."
"Natálko, skoč, neboj."
Žuch! Natálka s neskutečnou radostí: "Já to dokázala, já jsem skočila, jsem dobrá!"
Žuch! Vojta: "Jsme borci, prostě jsme borci!"

2 komentáře: