pondělí 19. listopadu 2012

Hřejivá

Mezi dlabáním dýní, vařením mňamek Matýskovi... se stalo něco, z čeho je mi tak nějak milo.

Zjistila jsem, že integrace je úžasná věc i pro mě jako rodiče. Úžasná proti podzimní depresi a inspirativní.

Majdalenka kamarádí s Kryštofkem, který má určitou formu postižení (nevím jakou a abych řekla pravdu, mám pocit, že mi po tom nic není, tak po tom nepátrám), no jo samozřejmě kamarádí i s Davídkem, Marečkem, Ríšou (každý týden s jiným) ....

Líbí se mi, jak se ke Kryštofkovi chová:

Je to prostě její kámoš a hotovo.
Vůbec ho nelituje.
Nepřemýšlí o tom, že by něco nemohl, že by byl nějaký "jiný".

Možná se to věkem mění, ale teď se těším z její bezelstnosti, upřímnosti a pozitivního náhledu na svět kolem sebe.

Před nedávnem jsem vybalovala nákup a Mája si vzala nálepku od zeleniny, zalepila si s ní jedno očičko a hrdě prohlásila: "Teď jsem jako Kryštofek." Celá nadšená pobíhala okolo. Ani stín nějaké škodolibosti nebo vysmívání. No není to krásný.

Možná se to změní, možná je pravda, že děti dokáží být mezi sebou zlé, ale já jsem optimista a snažím se žít přítomností.

3 komentáře:

  1. dospělí by se měli učit od dětí..
    Věřím, že to Majdalence zůstane.

    Pouhé čtení mě zahřálo :)

    OdpovědětVymazat
  2. I mě se to moc líbilo. A je to tak, jak píšeš. Děti to neřeší.A to je dobře.

    OdpovědětVymazat
  3. krásný..te´d jse, si tě našla, po tom setkání v Mondi. pokud bys chtěla ke mě na blog...napiš email, já mám kvůli školce zamčeno...benesova.andy@gmail.com

    OdpovědětVymazat