úterý 14. února 2017

Bláznivá prkýnka

Jsme milovníci zimy, přestože bych si dokázala představit svůj život v teplých krajích, kde teplota v období dešťů klesá až k 18 stupňům a sníh znají jen z vyprávění. Můj muž každý podzim netrpělivě vyhlíží první sněhovou vločku, jakmile ji spatří, jde překontrolovat svoji (naši) zimní lyžařskou výbavu. Neskutečně se začne těšit.

Zatím nedokážu říci, jestli tohle nadšení zimou přešlo i na děti. Vojta je pesimista od přírody (aneb geny lopatou neutlučeš). Mája je veselá ze všeho a Máťovi je jedno, jestli se hrabe v písku, listí nebo sněhu.

Nikdy bych tomu nevěřila, ale Vojta si celkem zamiloval běžky. Asi pro to privilegium, že je většinou jediný dětský účastník. Pro tu legraci, když táta nevybere zatáčku, babička zahučí do závěje...

S horama za humny a mužem milovníkem zimních sportů děti vcelku neměly jinou volbu, než se postavit na dvě prkýnka poměrně záhy po opuštění kočárku :)

Vojta lyžoval už těsně před svými třetími narozeninami, to jsme ještě měli spoustu času, elánu, nadšení... Majda zkušeně hodila okem po ostatních lyžařích, nechala se obléci za lyžaře, postavila se na kopec a čekala až to na ní spadne z nebe a ona začne perfektně lyžovat. Nestalo se. Chtělo to dřinu, trpělivost. Na učení Matýska už nějak nebyl morál. Nějaký ježdění na laně, dávání do školičky... Zvolili jsme přístup - jestli chceš na lyže, tak tady je máš a zkus si to. Chvíli trvalo, než si to osahal, něco jsme mu poradili, pomohli. Jezdil mírňoulinkej kopec, základ je umět zastavit. Pak jezdil na lyže se školkou, tam ho naučili zbytek. Dokonce jezdit na vleku.

Takže letos první zimu už se na těch bláznivých prkýnkách proháníme všichni... Vlastně kdybychom chtěli, můžeme si s mužem sednout pod kopec (dát si teplý čaj) a pozorovat tu naši smečku, jak se prohání sjezdovkou.

Ale to my nemůžeme, protože jakmile napadne sníh, muže se zmocní sněžné nadšení...




1 komentář:

  1. A já to mám naopak, miluji jaro a podzim...zimu nemusím.

    OdpovědětVymazat