pondělí 5. února 2018

Hádanky pro Matěje

Povídali jsme si s Matějem cestou k babičce, kolik mám udělat jablkových knedlíků k večeři. Prý 100. Sto je takové imaginární číslo, sto je v očích předškoláka strašně moc.
Povídám mu, že sto ne, ale že padesát udělám. Máťa na to: "Tak to budeme mít každý deset knedlíků." Ptala jsem se ho jak na to přišel. Povídal, že když je nás pět, to je přece jasný.

Večer při vaření knedlíků se bavili s Májou, kolik má kdo knedlíků. Majda prej kolik jich bude každý mít, když jich udělám šedesát. Mates, že prej jedenáct, pak se opravil, že dvanáct... když je nás pět.

Tajně ve mně hlodal červíček, zda přeci jen do třetice se nám nevyvedl génius, nebo co. Nevím, kde by se to v naší rodině vzalo, ale jeden nikdy neví.

Do třetice další hádanka, která začala vcelku nevinně. Vyzvedávala jsem skrytého génia ve školce a povídám: "Máťo, když uhodneš, co pro tebe mám v kabelce, tak si to můžeš sníst." Prej na jaké písmenko to začíná. Tak říkám, že na P (přesnídávka). Mates pohotově a bez rozmýšlení zařval na celou ulici: "Prdel!"
Na to mohu říci jen jediné - geny nevočuráš :)





1 komentář: